Jájsem.com

Ryzí skutečnost v tomto vesmíru je taková,  že každá bytost má svou realitu oddělenou od ostatních,  což stojí mimo představu,  že pak by byl každý ve své realitě sám.  Je to tak zařízeno kvůli zpětné vazbě toho,  jaké myšlenkové vzorce nosí individualita ve své mysli,  právě proto,  aby se měla lidská bytost podle čeho orientovat,  do jaké míry je napojena na své čisté Božství. Nikdo a nic nemůže vstoupit do vaší reality,  zasahovat, nebo ovlivňovat vaše tvoření a měnit ho,  dokud tomu sami neotevřete dveře.  A tak  i když vaše realita není osamělá,  dochází k selekci lidí a zkušeností,  které jsou do ní vpuštěny přesně podle toho,  jaké vzorce myšlení vědomě, či…

Když k vám přichází nápady,  přichází ve chvíli,  kdy je vaše shoda se Zdrojem velmi silná.  Reagovat na ně později je méně produktivní, protože ta reakce již nemusí vycházet ze stejně silného souladu. Lepší je využít tu vlnu, která vám umožní dát nápadu větší hybnost, aby se vše mohlo organizovat ve směru manifestace toho, co je na cestě k vám.  A tak ve chvíli,  kdy přijde nápad  je i ta nejlepší chvíle na něj reagovat.  Váš Zdroj vám neříká:  Hezky si to zapiš a až budeš mít čas,  tak se na to podívej.“  Váš Zdroj vám tím říká:  „Víš o té věci, co chceš?  Tak tady je část cesty nejmenšího odporu,  která…

Čas v naší časoprostorové rovině existuje proto,  abychom mohli lépe vnímat naše pokroky a tvoření.  Má nám pomoci se lépe zaměřit  a jasněji si uvědomovat náš posun v tom,  co sami sobě dovolíme a připustíme. Mnoho lidí však bere čas jako vládce nad jejich životy  a přisuzují času mnohem větší sílu, než má. Myslí si, že čas stojí za tím, že jejich fyzická těla chátrají  a jednoho dne musí z tohoto světa odejít.  Pod tíhou tohoto vnímání se celý život stresují pod vlivem myšlenky,  že na všechno mají málo času.  Na takový způsob uvažování je navázáno nejedno lidské neštěstí,  nedorozumění a pocit nedostatku. Tento program se předává z generace na generaci  a již maličké…

Velmi ráda jezdím s partnerem do „našeho“ borovicového lesa.  Toto krásné dlouhé léto jsme si to velmi vychutnali. Pokaždé, když vkročíme do tohoto lesa, ihned nás pozdraví strakapoud: “Cha,cha,cha“.  Bereme s sebou vždy nějakou knížku s Abrahámovým učením,  pak si sedneme na své oblíbené místo, kde je zvláštně tančící borovice a krásná mladá břízka,  a nahlas si předčítáme.  V tu chvíli vznikne zvláštní ticho a naslouchá i les kolem dokola.  Sem tam si to přižene nějaký zvědavý lesní mravenec,  brouk, nebo nás okukuje nějaký ptáček z nedaleké větvičky.  Mám ráda procházky v lese,  ale nápad chodit si do lesa číst Abrahama,  byl jedním z nejlepších, co jsem měla na téma „kam jít na procházku“.  Ladění z takovéto…