Tento článek je odpovědí na pár otázek, které jsem nedávno dostala od jedné čtenářky v diskuzi. Aby byly odpovědi komplexní a přehledné, vytvořila jsem je touto formou. 1.OTÁZKA: Keď nám Boh nikdy nič neurčí ako cestu alebo nám nehádže nijaké prekážky pod nohy, prečo sa rodia deti do dysfunkčných rodín? Kde sa berie to nastavenie, ktoré takýto život pritiahne? Niesme snáď v láske, keď sme v nefyzične? A čo karma? Proč se děti rodí do disfunkčních rodin? Než se dítě narodí, existuje v nefyzické formě, a v této existenci zná všechny Vesmírné Zákony a jeho pohled je v souladu s pohledem jeho Zdroje, nebo Vyššího Já, JÁ JSEM Přítomnosti…. Ve chvíli, kdy se rozhodne narodit…

Vesmír neví, zda vibrace, které nabízíte, jsou kvůli něčemu, co pozorujete, nebo něco, co si pamatujete, nebo něco, co si představujete. Prostě přijímá vibrace a odpovídá na ně věcmi, které se k nim hodí. ~Abraham-Hicks Pozornost je tvořivý nástroj. Můžete ho používat buď konstruktivním, nebo destruktivním způsobem. Můžete s ním zacházet buď vědomě, nebo nevědomě. Vždy to ale bude vaše „pozornost“, která stála na počátku všeho, co vás v životě obklopuje, jaké zážitky a lidi postáváte, a jak se vám daří ve vašem těle. Lidstvo svou pozornost používá z větší míry nevědomě a tak velmi časti sklízí to, co nechce. A když uvidí to, co nechce, ještě více pozornosti tomu věnuje, aby toho, co…

Mnozí z vás si jistě kladete podobné otázky. Byli jsme tak vychováni – nepřát si nic pouze sobecky pro sebe, ale hlavně si přát dobro, mír a lepší svět pro ostatní. Pak teprve budeme dobrými a ctnostnými bytostmi… Je vůbec možné chtít dobro a lepší svět pro všechny? Co když má každý o tom, co je pro něj dobré, úplně jinou představu? To, co pro někoho z nás může být dobrem, může být pro jiného zlem. V tuto chvíli velmi aktuální příklad – a to je mír pro všechny. Mír pro všechny nastane ve chvíli, kdy se zde nebude páchat žádné násilí – a to i na zvířatech. Tedy mír pro všechny nastane…

Univerzální hmota vždy poslouchá vědomou vůli. Neustále odpovídá na myšlenky a pocity každého jedince, ať již si je toho vědom, nebo ne. Neexistuje okamžik, kdy by člověk hmotě nedával nějakou vlastnost. Proto každá bytost, když pochopí tyto principy, se může naučit je vědomě řídit a používat neomezené moře hmoty dle své svobodné vůle. Je to jeho vlastní tvořivá síla, navázaná na zacházení s jeho myšlenkovým a emočním světem. Po staletí a tisíciletí lidé vnucují této univerzální hmotě pomíjivé vlastnosti a omezení jejich těl. A to právě kvůli tomu, že lidstvo neovládá své emoční bouře, plné nenávisti, zloby, pomsty a jiných výlevů a zpětně si přitahují různé formy přírodních, válečných či…