Začnu nejdříve pár obecnými myšlenkami,  které vzestoupily z duchovního světa. Člověk nemůže změnit OSUD a duše se vrátí domů v okamžiku,  který byl dávno předurčen. Proč jsou lidé tak upnutí na své fyzické tělo a bojí se smrti? Vždyť to, co je po smrti, je tak překrásné.  Až teprve pak začne člověk žít skutečný život. Na onom světě nemají lidé žádná omezení,  je tam klid a radost. Jsou tam svobodní a mohou všechno. Na Zemi je tolik utrpení a osud se nedá změnit. Mají se těšit na návrat domů. Těšit se na svou fyzickou smrt. Mají věřit, že smrt je vrcholem existence. Když tyto a podobné myšlenky slyším nebo čtu,  cítím, že…

V českých, a nejenom českých politických vodách,  jsme zvyklí na to, že nezáleží na tom, jak kdo vypadá,  hlavně když dělá dobře svou práci a je upřímný. A tak mají v politice otevřené dveře lidé s jakýmikoliv tvary, protože lidstvo si osvojilo názor, že nezáleží na ničem, co se zrcadlí na těle, ale na tom, co je v mozku politika. Jenomže, zdraví a funkce mozku úzce souvisí s tím, v jaké kondici je fyzické tělo. A ještě více souvisí s tím,  jaké dýchací návyky člověk má. A to se dá jasně vyčíst z toho,  v jaké pozici ten dotyčný setrvale udržuje jazyk, a to se vždy zrcadlí podle kontury spodní čelisti. Lidé žádají brilantnost mozků, aby za ně vyřešili…