Naše tělo je složené z buněk, které jsou velmi inteligentní  a neustále na nás reagují. Pokud jsme uvolnění a máme souladné myšlenky s naším Zdrojem,  buňky přirozeně vědí, co mají dělat  a jak udržet dokonalý stav zdraví i věčně, soběstačně udržovaný život. Lidé však mnohokrát buňkám brání svou nesouladnou vibrací v jejich přirozeném fungování skrze své myšlenkové vzorce a pocity, přebrané již od dětství z okolí. Pokud se tedy často ze zvyku soustředí na nechtěné, nebo nepříjemně pociťované věci,  blokují tím přirozenou buněčnou obnovu, nebo udržování rovnováhy. Nejvíce však tomuto procesu začnou jedinci bránit ve chvíli,  kdy slyší „diagnózu a prognózu“ a tímto obrátí svou plnou pozornost na nemoc. Většina lidí, když se necítí dobře,…

Víra je klíč k umožnění všeho, co chcete. Transformace starých zažitých paradigmat v to, co je v souladu s tím,  kým skutečně jste. Zní to velmi jednoduše. Avšak lidé často otáčejí svůj život ve směru naimplementované víry,  aniž by si to uvědomovali. Jak mluví, o čem píší, jak reagují a rozhodují se …to vše odráží to,  v co věří, aniž by jim to plně docházelo. To, jakým směrem se bude rozvíjet náš život, závisí na tom,  jaké myšlenky o sobě ve svých tichých rozpravách se sebou máme.  To se zrcadlí v tom, jakou vibraci vysíláme. Jsou velké zástupy lidských bytostí, které si myslí,  že mluvit o sobě vždy jen v přívětivém světle, cítit se se sebou…

O pocitech a emocích je poslední dobu řečeno a psáno mnoho a mnoho.  Je to tak velmi správně, jelikož každý z nás reaguje na jiná slova a slovní spojení.  A tak zde máme rozmanitost návodů a vysvětlení a s tím vyšší pravděpodobnost,  že tento proces pochopí stále více lidí. Jsme cítící bytosti, a to je naše zlatá žíla. A tuto zlatou žílu si po tisíciletí pokouší stále někdo přivlastnit. Protože za tuto dobu lidstvo zapomnělo, jak mocnou silou skrze cítění vládne. Od okamžiku, kdy přijdeme na tento svět, stále něco cítíme,  protože být na živu znamená cítit život. To, jak v každém okamžiku cítíme, je důležitější než vše ostatní,  protože to utváří náš…

Zaslechla jsem část rozhovoru o tom, jak je důležité je být „sám sebou“.  Když jste „sami sebou“, jste v proudu. Ano, s tímto souhlasím. Avšak, co je to být sám sebou? Další část o tomto tématu se vedla směrem, že sami sebou jste třeba ve chvíli,  kdy jste sami doma. Kdy nic nehrajete, kde se chováte přirozeně,  kdy nemáte žádnou masku na obličeji. Je tedy člověk, který doma sám prožívá svou depresi, nenávist či nazlobení se na někoho,  na koho venku nasazuje masku úsměvu, bytost, která je skutečně „sama sebou“? Já vím, že v takovém případě a mnoha jiných odstínech podobných případů  jsou tito jedinci velmi vzdáleni od místa, které můžeme nazvat „být sám sebou“.…

Když děti navštěvují školu, jsou velmi záhy učeni o hmotě, jež je obklopuje,  jak ji mají škatulkovat, co o ní mohou předpokládat, jaké má vlastnosti  a kam až se může přeměňovat.  Že jisté věci jsou živé a jiné neživé. Ze školy si tak lidé odnáší určené představy o světě, který je obklopuje,  a tento systém myšlení se velmi intenzivně podílí na tom,  co lidé budou ve svém životě věřit  a co budou na základě tohoto přesvědčení prožívat. Dá se říci, že školní systém velmi intenzivně prohloubí jakýsi druh víry,  podle které pak většina lidí žije.  Víra u každého člověka ovlivňuje způsob jeho vnímání  a tento specifický způsob vnímání poté formuje…

Sebeláska má mnoho forem a úrovní. Pro někoho je pokrok to, že přestane ze svého těla dělat odpadkový koš. Pro jiného je to, že si uvědomí, že je hoden mnohem většího bohatství  a ctí myšlenku, že jej má a vezme si toto vrozené právo pro sebe. Pro další je posun v tom, že se dokáží láskyplně na sebe dívat do zrcadla,  ocenit své schopnosti, vše, co doposud dokázali. Pro jiné je formou sebelásky uzdravení, kterého dosáhli ze svého nitra. Pro jiné jedince je pokrok, když si uvědomí, že nemusí nikomu sloužit,  a že jsou plnohodnotní a mají právo být sami pro sebe. Existuje mnoho různých forem sebelásky,  které jsou pokaždé jistým…

3 věčné Zákony Vesmíru.  První je „Zákon přitažlivosti“, druhý je „Záměrné tvoření“  a třetím je „Umění umožnit“. První Zákon (přitažlivosti) říká, že podobné se přitahuje.  Druhý Zákon „záměrného tvoření“ lze popsat tím,  že „to, na co myslíme a to, čemu věříme, či to očekáváme – JE.“ Stane se to, na co myslíme, ať už to chceme, nebo ne. Třetí Zákon “umění umožnit“ vyjadřuje:  „Jsem tím, kým „já jsem“, a to umožňuji i ostatním“. Pokud všechny tyto Zákony pochopíte, pak se stanete svobodným tvůrcem celého svého života, přesně takového, jaký chcete, aby byl. Na pochopení Zákona „umění umožnit“ závisí to,  zda budete tvořit svůj život „záměrně“, nebo“ mimoděk“. Všichni jsme na tuto planetu přišli…