Čas má v této hmotné realitě sloužit k tomu,  abychom lépe vnímali náš individuální růst.  Má nám pomoci se lépe zaměřit  a jasněji si uvědomovat náš posun v tom,  co sami sobě dovolíme a jak se vyvíjíme. Lidstvo však začalo brát čas jako vládce nad jejich životy  a přisoudilo mu mnohem větší moc, než má. Začalo se hypnotizovat myšlenkou, že čas stojí za tím,  že mnohá fyzická těla chátrají  a jednoho dne musí z tohoto světa odejít.  Pod tíhou tohoto vnímání se lidé ve svém životě  stresují pod vlivem pouhé myšlenky,  že na všechno „mají málo času“.  Na takovýto způsob uvažování je navázáno nejedno lidské neštěstí,  nedorozumění a pocit nedostatku. Tento program se předává z generace…

Od pragmatického stavu bytí jsem se odpojila asi tak přibližně před více než 20 lety. Možná jsem v něm, jako mnozí z vás, ve skutečnosti nebyla plně ponořená od mala. Vždy jsem v běžném životě, tak jak mi byl vnucován  rodinou, školou a okolím, viděla mnoho nelogického  k čemu jsem cítila odpor, jelikož jsem uvnitř sebe měla jasnost skrze pocity, že mnohé věci jsou jinak a že za tím vším  je zcela jiný svět, jiné možnosti a když půjdu dál, tak tam,  po překročení hranic mnohých myšlenek, jež druzí udržovali jako základ svého života, je má Nekonečná Moc. A tak,  jak jsem odlupovala vrstvy programů, u nichž jsem cítila, že nejsou tím,  co ze svého…

Mnoho lidí se vydává cestou alternativy,  ale málokdo má jasnost o tom,  že i na této pouti má být velmi pozorný. Našlapujte velmi opatrně na tomto minovém poli. Když člověk projde otřesem  a rozhodne se pro útěk z běžného způsobu bytí,  jeho prázdnota touží po rychlém zaplnění. A tak je velmi jednoduché v této chvíli přijmout další myšlenky,  které se nemusí tak moc odlišovat od předešlého způsobu obecné víry. Mají pouze jiný, přívětivější, vznešenější kabátek. Jde především o tři témata,  která jsou protkána omezujícími programy  v běžné společnosti,  tak i ve velkém množství alternativních směrů (spíše téměř všemi). Jsou to: -vztah k fyzickému tělu -vztah k penězům a k bohatství -vztah ke smrti VZTAH K FYZICKÉMU…

Minulost…stále se s mnohými lidmi vleče, i když ve skutečnosti neexistuje. I když se svět a věda při studiu minulosti tváří pragmaticky a logicky, opírá se pouze o VIRTUÁLNÍ REALITU. A tak je na poli vědy opírající se o minulost tolik nejasností a důkazů,  které nezapadají do jejich teorií, ani do lineárního časového rámce tak,  jak ho lidé vnímají. Pokud se tedy snažíte poučit z jakékoliv minulosti či ji pochopit,  neustále se tímto přenášíte do virtuální reality, kterou tvoříte  a v důsledky tohoto zaměření se odrazí ve vašem současném životě. Jinými slovy, tvoříte z něčeho, co již dávno neexistuje, přesto jste tak mocní,  že to neexistující znovu přivede do života,  aby se vám to odrazilo…

V tomto světě rozmanitosti máte mnoho podmětů k tomu, abyste věnovali pozornost nechtěnému,  až se díky Moci vaší pozornosti můžete stát centrem dění věcí, které jste díky této pozornosti, pramenící z mnohdy nevědomého zacházení s tímto mocným nástrojem, přitáhli do svého života.  Když se tak stane, na nějaký čas to může změnit vaši vibraci, kterou vyzařujete do Vesmíru, jenž na ni vždy přesně odpovídá. A tak se někdy děje to, že máte pocit, že se točíte jakoby v kruhu a že vám padá na hlavu jedna nepříjemnost za druhou, jako by to nemělo konce. Je to asi v takovém smyslu, „už jsem si myslel, že jsem to vyřešil, že už ten problém skončil a najednou bum, bum,…

Mé tělo je převážně odrazem myšlenek, které si myslím.  A jsem ráda, že o tom vím.  Neexistuje dobrý nebo špatný způsob,  kterým vyprávět svůj vylepšený příběh.  Jedinou důležitou věcí je to,  že si jsem vědoma svého záměru říci verzi svého příběhu,  která je vylepšená  a vyvolává ve mně lepší pocit.  Vyprávění mnoha krátkých příběhů o dobrém pocitu během dne  mění můj bod přitažlivosti.  Tento příběh je základem mého života.  Proto ho říkám tak, jak chci, aby zněl. Mé tělo je odrazem všech mých myšlenek.  Oceňuji,  že rozumím síle nasměrování svých myšlenek  a oceňuji,  když vidím fyzické pokroky na svém těle,  které jsou odrazem změn v myšlení. Každý den si umožňuji více…