Lidský život může mít mnohem větší délku,  než se mu běžně připisuje. Je to aktivitou našich nervů,  plamenem naší touhy,  kyselinami našich obav,  které denně konzumují náš organismus.  Ten, kdo uspěje povýšením se nad své emoce,  v odstraněním hněvu  a strachu před nemocemi,  je schopen překonat oslabování léty  a dožít se přinejmenším dvojnásobného věku,  kterého se nyní lidé dožívají.  Pak tvář člověka, který není sužován strachem a emocemi,  není takový zázrak,  že si udržuje své mládí. Všechny božské schopnosti  se stanou obyčejnými a samozřejmými, jakmile je ovládneme. Když se naučíme chodit po vodě, je to stejně samozřejmé, jako řídit auto. Fyzická nesmrtelnost je přirozená. To smrt je pro naši Božskou…

Německý filozof Günther Anders napsal v roce 1956 tuto úvahu: Aby byla jakákoli vzpoura předem zadušena,  neměla by být prováděna násilně.  Archaické metody, jako byly ty Hitlerovy, jsou zjevně zastaralé. Stačí vytvořit tak silné kolektivní podmiňování,  že samotná myšlenka na vzpouru už lidem ani nepřijde na mysl.  Ideální by bylo formátovat jedince od narození  omezením jejich vrozených biologických schopností…  Pak bude podmiňování pokračovat drastickým snížením úrovně a kvality vzdělání,  jeho redukcí na formu profesní složky.   Nevzdělaný jedinec má myšlenkový obzor omezený pouze na materiální,  průměrné starosti, tím méně se může bouřit.  Je nutné, aby se přístup k vědění stával stále obtížnějším a elitářštějším….  aby se prohlubovala propast mezi lidem a…