HODNOTA KONTRASTU

Když se vám něco nepovede, vytvoří se cosi jako bolestná zkušenost. 

Máte pocit, že se to nezdařilo a skončilo to. Něco jste udělali špatně a teď to bolí. 

Není to to, co jste si přáli. 

Vaše nastavení uvnitř, podle starého paradigmatu říká: „To se vážně nepovedlo!“ 

Dostali jste nechtěné a cítíte, že jste se zasekli. 

Rozhodnete se začít znovu, ale nic není více vzdálené pravdě. 

A zde nacházíte a vnímáte kontrast – rozdíl mezi tím, co chcete a tím co máte. 

Ta mezera je vibrační i hmotná. 

Vibračně je to rozdíl, mezi tím, kde chcete být a tím, čím vibrujete právě teď, nebo ještě velmi nedávno. 

Kdybyste totiž vibrovali tím, co chcete, pak jste v úplném souladu s předmětem vaší touhy. 

Vaše vnitřní Já a Zdroj jsou v tu chvíli v souladu s vaším fyzickým Já, vaším myšlením, 

které probíhá ve vaší hmotné schránce – těle.

Tento kontrast však není ukazatelem selhání!

Je to pouze odraz procesu, vedoucího k vašemu chtěnému cíli 

a na jehož základě provedete vyladění – tuning vašeho motoru. 

Účelem kontrastu je upřesnění a vyladění, 

a proto bychom měli být za každý takový kontrast rádi. 

Poděkovat sami sobě za to, 

že jsme si uvědomili, 

jak lépe naladit své vnější Já. 

Pochopíme na tom, jak bylo důležité uvědomit si svou sebehodnotu, 

přijmout se, že jsem dost dobrý, 

vědět, že mi náleží to, co chci – ty peníze, ten partner, ta svoboda… 

Takto postupně vyladíme sebe až k požadované manifestaci. 

Začněte oceňovat zkušenost kontrastu pro nalezení toho, 

co je ve vašem životě pro vás nejvíce vážené. 

A ještě jednu důležitou věc – počet a síla kontrastů není nijak daný 

a nikdo vás nekontroluje, jestli jste jich už měli právě tak dost, abyste dostali, co chcete. 

A nástroje od Saint Germaina jsou zkratky, které můžete použít. 

Nemusíte čekat na další kontrast. 

Pravidelným užíváním těchto nástrojů naplníte svou mysl tak, 

že v ní nezbude místo na staré vzorce chování a myšlení. 

A o to jde. 

Zastavit vše, co nám neslouží, (kritiku, obviňování, odpor, souzení, vzdor, žárlivost,

sebelítost, pýchu, sobectví, pochybnosti, obavy a strachy), 

zavřít před tím dveře, 

strčit pomyslně hlavu do písku

a tvrdohlavě se zaměřit jen na to co chci. 

Když to budete dělat naprosto pevně a vytrvale, 

nejlépe každý okamžik vašeho dne,

pak nic nežádoucího z vnějšku

vám nenaruší váš svět. 

A to je ta cesta,

která je cílem. 

Autor textu: Gabriel L. Špaček, foto: Maia Špačková