O pocitech a emocích je poslední dobu řečeno a psáno mnoho a mnoho.  Je to tak velmi správně, jelikož každý z nás reaguje na jiná slova a slovní spojení.  A tak zde máme rozmanitost návodů a vysvětlení a s tím vyšší pravděpodobnost,  že tento proces pochopí stále více lidí. Jsme cítící bytosti, a to je naše zlatá žíla. A tuto zlatou žílu si po tisíciletí pokouší stále někdo přivlastnit. Protože za tuto dobu lidstvo zapomnělo, jak mocnou silou skrze cítění vládne. Od okamžiku, kdy přijdeme na tento svět, stále něco cítíme,  protože být na živu znamená cítit život. To, jak v každém okamžiku cítíme, je důležitější než vše ostatní,  protože to utváří náš…

Zaslechla jsem část rozhovoru o tom, jak je důležité je být „sám sebou“.  Když jste „sami sebou“, jste v proudu. Ano, s tímto souhlasím. Avšak, co je to být sám sebou? Další část o tomto tématu se vedla směrem, že sami sebou jste třeba ve chvíli,  kdy jste sami doma. Kdy nic nehrajete, kde se chováte přirozeně,  kdy nemáte žádnou masku na obličeji. Je tedy člověk, který doma sám prožívá svou depresi, nenávist či nazlobení se na někoho,  na koho venku nasazuje masku úsměvu, bytost, která je skutečně „sama sebou“? Já vím, že v takovém případě a mnoha jiných odstínech podobných případů  jsou tito jedinci velmi vzdáleni od místa, které můžeme nazvat „být sám sebou“.…

Když děti navštěvují školu, jsou velmi záhy učeni o hmotě, jež je obklopuje,  jak ji mají škatulkovat, co o ní mohou předpokládat, jaké má vlastnosti  a kam až se může přeměňovat.  Že jisté věci jsou živé a jiné neživé. Ze školy si tak lidé odnáší určené představy o světě, který je obklopuje,  a tento systém myšlení se velmi intenzivně podílí na tom,  co lidé budou ve svém životě věřit  a co budou na základě tohoto přesvědčení prožívat. Dá se říci, že školní systém velmi intenzivně prohloubí jakýsi druh víry,  podle které pak většina lidí žije.  Víra u každého člověka ovlivňuje způsob jeho vnímání  a tento specifický způsob vnímání poté formuje…

Sebeláska má mnoho forem a úrovní. Pro někoho je pokrok to, že přestane ze svého těla dělat odpadkový koš. Pro jiného je to, že si uvědomí, že je hoden mnohem většího bohatství  a ctí myšlenku, že jej má a vezme si toto vrozené právo pro sebe. Pro další je posun v tom, že se dokáží láskyplně na sebe dívat do zrcadla,  ocenit své schopnosti, vše, co doposud dokázali. Pro jiné je formou sebelásky uzdravení, kterého dosáhli ze svého nitra. Pro jiné jedince je pokrok, když si uvědomí, že nemusí nikomu sloužit,  a že jsou plnohodnotní a mají právo být sami pro sebe. Existuje mnoho různých forem sebelásky,  které jsou pokaždé jistým…

3 věčné Zákony Vesmíru.  První je „Zákon přitažlivosti“, druhý je „Záměrné tvoření“  a třetím je „Umění umožnit“. První Zákon (přitažlivosti) říká, že podobné se přitahuje.  Druhý Zákon „záměrného tvoření“ lze popsat tím,  že „to, na co myslíme a to, čemu věříme, či to očekáváme – JE.“ Stane se to, na co myslíme, ať už to chceme, nebo ne. Třetí Zákon “umění umožnit“ vyjadřuje:  „Jsem tím, kým „já jsem“, a to umožňuji i ostatním“. Pokud všechny tyto Zákony pochopíte, pak se stanete svobodným tvůrcem celého svého života, přesně takového, jaký chcete, aby byl. Na pochopení Zákona „umění umožnit“ závisí to,  zda budete tvořit svůj život „záměrně“, nebo“ mimoděk“. Všichni jsme na tuto planetu přišli…

K tomu, aby naše Přítomnost = Zdroj mohl konat, potřebuje od nás dostat vědomý souhlas. Světlo bez vědomého souhlasu nekoná, protože ze své podstaty absolutní Lásky a respektu ke svobodě, nejde proti naší vůli. Tento souhlas může mít mnoho podob, které se vyskytují i na těchto stránkách. Jsou to takové velmi účinné nástroje tvoření. Může to být tvoření segmentů během dne – tím dáváte souhlas, že požadujete pro sebe to nejlepší z té dané situace, či z tohoto daného okamžiku. Dále jsou to vědomá prohlášení spojená s Mocným JÁ JSEM. Pak jsou to různá oceňování, psaní pozitivních aspektů, jeden z nejsilnějších souhlasů je „představování si“, apod. V jednom z textů od Saint Germaina je zmínka o tom,…

„Jestliže najdeš v životě cestu bez překážek…určitě nikam nevede.“  (A.C.Clarke) Tato slova dokonale vystihují obecné předpoklady o tom, jak má život na Zemi vypadat. Mnoho lidí přijalo víru toho, že cesta člověka vede skrze stálé zdolávání překážek a bolestí. To má sloužit k vývoji a učení.  A až po životě dojde takový člověk k odměně ve vytouženém ráji mimo tuto Zemi. Na tato paradigmata lze nahlížet z jiného úhlu. Z pochopení věčných principů tohoto vesmíru. Z poznání toho, co to znamená vyvíjet se a chápat podstatu lidského života. Začněme tím, že jsme více než fyzické tělo.  Naše nefyzická část je mnohem větší a obsahuje vesmírné znalosti podstaty bytí a tvoření v tomto vesmíru. Jejím úkolem je vést nás skrze…