NADĚJNĚ SE VZDÁLIT OD LÉČENÉ CUKROVKY

Host:

Dobrá, jsem velmi nervózní. Mojí otázkou je: mám cukrovku.

Vždycky jsem věřil, že bych se zabil, a cítím, že to je pozitivní věc,

že by se to stalo, ale je to jako něco, co mně zabraňuje v tom,

že to neudělám?

Abraham:

Dobrá, zabíjíte se postupně cukrovkou

nebo mluvíte o něčem dramatičtějším?

Host:

Chci jenom jít dál, jenom říci, dobrá, můžu to dokázat.

Je s tím skončeno. Ale mým největším strachem –

Abraham:

„Jít dál…?“ Posunout se do zdravého těla?

Host:

 Ano. Ale mým největším strachem

je přestat užívat léky a umírat, víte.

Abraham:

Dobrá, tohle uslyšíte, protože Akční cesta říká,

že tyto léky vás trochu stabilizovaly.

Doporučili bychom vám tedy na nějaký čas pokračovat

ve vaší Akční cestě beze změny.

Ale pociťujte rozdíl mezi užíváním léků

a pociťováním podráždění z toho

a užíváním léků

a pociťováním vděčnosti za jejich dočasné stabilizační schopnosti.

Rozumíte tomu, že jste prodloužením Energie Zdroje

a že buňky vašeho těla vyzývají Životní sílu a vědí přesně, co dělat?

A že jak individuálně a kolektivně komunikují a žádají,

že Energie Zdroje jim odpovídá,

a to je ve skutečnosti tím, co se děje,

když vás lékaři prohlásí živými?

Jinými slovy, toto je pouze tímto procesem.

Vaše buňky tedy – jestli nikdy nevěnujete žádnou vědomou pozornost tomu,

že máte cukrovku nebo nemáte cukrovku

– buňky vašeho těla vědí, co mají dělat,

aby udržovaly vaši fyzickou nádobu v dokonalosti.

A když neděláte něco, co tomu stojí v cestě,

potom vaše tělo pracuje perfektně.

Buňky spolu navzájem mluví.

Jestli je někde nerovnováha, upraví to.

Všechno pracuje perfektně.

Někdy jste dokonce inspirován,

abyste jedl různé věci,

protože vaše buňky vás žádají o něco,

co to konkrétní jídlo obsahuje,

a na nějaké úrovni vaší Bytosti víte,

že vaše chemická továrna to může strávit

a poskytnout živiny, o které tahle konkrétní skupina buněk žádá.

Je to úžasný proces, vaše fyzické tělo.

Když tedy jste ve stavu,

kdy jste byl diagnostikován cukrovkou,

a dostatečně dlouho prožíváte,

že to je pro vás otravné a nepohodlné,

máte dvě cesty v jedné rovině,

stejně jako vždycky každý:

Máte fyzickou cestu, zabývající se vším tělem,

a potom máte Emocionální cestu toho, jak se cítíte,

když se něčím zabýváte.

A tak bylo pro lidi mnohokrát dlouhodobým bodem zmatení,

když říkají:

„Učíte neakci? Protože jestli nás učíte, že myšlenky tvoří,

kam do toho potom zapadá akce?“

A my říkáme, že akce je radostný způsob,

kterým žijete svou vlastní zkušenost.

My vás neodvádíme pryč od akce.

Někdo naznačil, že je rozdíl mezi fyzickým světem akce,

fyzickým projevením a tím,

co je Spirituální.

A my vám chceme říci, že všechno,

co je ve vašem prostředí,

je prodloužením Zdroje – všechno je Spirituální.

Tudíž si fyzické Bytosti často myslí,

že se pokoušíme vás odvádět od akce,

že by to měla být pouze myšlenka.

a potom si myslí: Měl bych být schopen uzdravit si své tělo

Svou myšlenkou. Neměl bych potřebovat léky. Dělám to obráceně.

A to, čemu chceme, abyste rozuměli, je,

že jste tam, kde jste, a tam, kde jste, je to dobré.

A Akční cestu, na které jste, bychom nerušili za žádnou cenu.

Pokračovali bychom v užívání léků.

Pokračovali bychom v nabízení té akce tak, jak jste

– ale začali bychom věnovat velkou pozornost naší Emocionální cestě.

Právě tak jako žena s artrózou kyčlí,

která může mít artrózu ve svých kyčlích a mít strach,

nebo může mít artrózu ve svých kyčlích

a pociťovat naději.

Rozdíl mezi strachem a nadějí dělá rozdíl mezi tím,

zda ji ta bolest opustí někdy brzo.

Nedělejte si tedy starosti s tím,

co děláte s tou akcí.

Jste zde, jste v tomto těle,

Berete léky, a to je v pořádku.

Neodsuzujete sami sebe kvůli tomu,

že jste se sem dostali,

nebo proto, kde jste.

Tolik chceme, abyste slyšeli tohle:

Kde jsi, je to, kde jsi – a kde jsi, je přesně to pravé!

Znáte někoho, kdo se uzdravil?

Host:

Ne neznám, ale chci být tím prvním,

jestli ještě nikdo takový nebyl.

Abraham:

Víte, že jsou lidé, kteří se uzdravili?

Víte, že jsou lidé, kteří drasticky snížili svou závislost na lécích?

Víte, že jsou lidé, kteří změnili dostatečně své vibrace tak,

že jejich tělo začalo znova vyrábět inzulín, který chtějí?

Víte, že existují?

Tak byste mohl říci:

„Dobrá Vesmíre,

chtěl bych,

abys mi o tom doručil nějakou dokumentaci.

těším se, až dostanu nějaké informace,

které ospravedlní můj pocit naděje.“

Protože, když většina lidí říká:

„Chci být prvním,“

slova jsou prázdná a dutá, protože oni opravdu nevěří,

že mohou být prvními.

Tak pocítil jste úlevu?

Pocítil jste nějakou úlevu,

když jsme vám řekli,

že takoví lidé existují?

Host:

Ano.

Abraham:

A pocítil jste nějakou naději,

že byste mohl být schopen obdržet nějaké informace,

které by vám pomohly dodat pocit ještě větší víry? [ano]

A tak to, co se tady právě stalo, je,

že jste se stal nadějný v tom,

že jste oprávněně nadějným,

což je ta samá věc,

jako být nadějným.

Stal jste se nadějným v tom,

že jste nadějným.

Vaše Energie se posunula.

Tak kdyby teď někdo vešel do dveří,

setkal by se s vámi poprvé a řekl by:

„Hej, jak se máte?“, co byste řekl a mínil?

Host:

Ohromně! Je mi lépe. Je mi lépe.

Abraham:

A jaká další slova byste řekl?

Kdyby řekl: „Dobrá, jak se doopravdy cítíte?“, co byste řekl?

Host:

Těším se na dny, které přijdou. Těším se –

Abraham:

Jinými slovy: „Jsem plný naděje!“

Host:

Ano.

Abraham:

„Jsem plný naděje:“

Kdybyste v tom chtěl nyní pokračovat dál,

a teď je stejně tak dobrá chvíle,

jako jakákoliv jiná to udělat…

Tak vy jste plný naděje.

Když řeknete: „Těším se na dny, které přijdou, „

Jaký máte pocit při těch slovech?

„Dostávat se do naladění.

Moje fyzické tělo se dostává do naladění.

Otestuji to.

Dostanu potvrzení, že věci se mění.

Je mi doporučeno zůstat na lécích, ale to mě neodradí,

protože to Abraham také doporučil.

A uvědomuji si, že to tak můžu udržovat.

Tak mám tento požehnaný inzulin,

který mě udržuje v tomto místě fyzické stability,

Zatímco já jsem na této Emocionální cestě.

Nejsem pouze plný naděje,

jsem přímo optimistický.

Vidím, jak by se věci kolem mne mohly změnit,

protože bych mohl být tím zdravotnickým zázrakem,

kterému nikdo nerozumí – pouze já mu rozumím!

Dal jsem se na Emocionální cestu.

Úmyslně jsem tíhnul ke způsobu, jakým se cítím.

Každý den ráno jsem vstal. Trochu meditoval.

Šel jsem na procházku.

Dělal jsem věci, které mi dávaly dobrý pocit.

Dělal jsem věci, které mě těšily.

Dal jsem se na Přívaly oceňování.

Účelně jsem se cítil dobře,

protože jsem pochopil poprvé v životě,

že způsob, jakým se cítím, je klíčem k bráně mezi tím,

jestli buňky mého těla dostanou to, o co žádají, nebo ne.

A udělal jsem to, co jsem řekl, že udělám.

Dostal jsem se z cesty!

Jsem venku z cesty.

Umožňuji Blahobytu, aby mnou proudil.

A nyní tuším, co to znamená.

Dostanu se do fyzického naladění.

Začnu snižovat moji tělesnou hmotnost.

Bude to zřejmé pro lidi, kteří mě obklopují.

Můj přístup se už zlepšil; povšimnou si toho hned.

Ale začnou vidět viditelné důkazy o zlepšení v mém fyzickém těle.

A lékaři mi udělají testy a velké hurá,

budou mít lepší pocit nebo nebudou.

A já se podívám do zrcadla a budu se cítit lépe.

Ale ze všeho nejvíce se těším na tento život,

který jsem přišel žít.

Chci žít a chci, aby se mi dobře dařilo.

A nyní vidím, jak to mohu udělat.

Nemusím to udělat všechno najednou,

nemusím to vyřešit všechno najedou.

Teď musím jen vyřešit, jak bych se mohl cítit o trochu lépe,

než jsem se obvykle cítil.

Začnu o tom mluvit nahlas.

Nebudu to překřikovat.

Nebudu tvrdnout s lidmi, kteří chtějí mluvit o tom, co je.

Budu trávit čas s lidmi,

kteří úplně změní předmět hovoru

nebo kteří budou mluvit o věcech,

při kterých mám dobrý pocit, když o nich mluvím.

Nepotřebuji ničí litování.

Nepotřebuji nikoho,

aby mi pomohl ospravedlnit, kde jsem.

Nebudu už používat nic z těchto věcí jako výmluvu proto,

proč v mém případě věci nefungují.

Věci pro mě začnou pracovat!“

Host:

Děkuji, děkuji. Je mi líto, že to bylo jako vytahování zubů.

Abraham:

Cítíme, že jste celkem plný naděje.

Jak se to zdá vám?

Kdybyste ho viděli na ulici, co byste řekli?

„Hej, vy vypadáte, že jste plný naděje!

Vidím z vás naději vyzařovat.

Jak se sám nazýváte?“

„Plný naděje.“

„Jakým jsem se stal, když jsem navštívil Abrahama?

Stal jsem se plným naděje.“

„Kdy nastal nejdůležitější okamžik zlomu ve vašem životě?“

„Ten den, kdy jsem přešel od strachu k naději.

Vzpomínám si na ten den.

Stal jsme se plným naděje,

abych se nikdy víc nevrátil k zoufalství.

To byl pro mě ten bod zlomu.

To je den, kdy jsem se stal plným naděje.“

A to je ten celý rozdíl, ano.

Zdroj: Moc a síla přesného záměru, Autor: Esther a Jerry Hicks

Zpracování a fotografie: Maia Špačková

————————————————————————————————————————————————————–

Každý článek, který vám naše stránky nabízí, je malým dílem, jež si žije vlastním životem. 

Doprovází jej vždy autorské fotografie, které vám dotváří náladu. 

Záleží nám na tom, abyste se při čtení dobře cítili a měli při tom úžasný zážitek. 

Stránky provozujeme na kvalitním serveru a naši technici pečují o to, 

abyste mohli kvalitu zažívat z většiny vašich zařízení. 

Pokud se vám stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz. 

Měsíčně je potřeba nejméně 4600,-Kč na zajištění technického provozu stránek. 

Vaše finanční příspěvky nám můžete posílat na účet 1029737000/2700,  VS 888

SWIFT: BACX CZ PP

 IBAN 

CZ1927000000001029737000