ŽIVA PRÁNA, Aktivácia životnej Energie s Ivanou Dolinskou
Perla mezi rozhovory.
Nejenom na téma výživy ze Zdroje.
Najdete zde velmi, velmi zajímavé věci o lidském těle.
Ivanka a Katarína se krásně vzájemně doplňují.
Doporučuji.
Zaručeně vás mnohé myšlenky vyladí.
10 komentářů
Maia
Tento rozhovor jsem si pustila již několikrát.
Je fakt hodně ladící to, co Ivanka říká.
A evidentně to z ní i září. 🙂
Toto téma se mnou dlouhodobě souzní,
a i když jsem mnoho let na Raw,
také si ráda někdy zamlsám.
Třeba takový raw kakaový krém s medem, kokosovým máslem a chia semínkem. 😉
A také velmi jasně cítím,
že mě to po jídle uzemní
a když jsem ve tvořivém víru třeba svého šití
a jím méně, nebo vůbec,
velmi jasně cítím více energie.
Jenomže…pak se zevnitř něco ozve…
něco, co je nenasycené…a zase po mě chce nějakou mlsku. 🙂 🙂
Proto je pro mě aktuální téma,
přestat si nějaké veci vyčítat.
Více vědět,
že vše, co dělám,
dělám dobře. 🙂
Zní to jednoduše, viďte?? 🙂 🙂 🙂
Hana
Krásné bytosti, obě dvě. Jsem ráda, že se krůček po krůčku blížím k tomuto bodu, ačkoliv je cesta ještě lemovaná jablečnými stromy, které mi nabízejí své plody a já neodolám a oceňuji jejich chuť a krásu. A také je spousta ještě vynikajících dobrůtek v rámci živé stravy, které si dám také ráda. Ale vím, že jich bude postupně ubývat. Nebudu řešit hlavou kdy se to stane. Nechávám to na svém moudrém tělu. Ať samo určí, zda už jsem připravena. Dobrá zpráav je, že člověk nic nemusí, ale všechno může. Děkuji za ten podnětný rozhovor. Hana.
Maia
HANI
Děkuji za krásný komentář.
Tak moc hezky souladně jsi to napsala. 🙂 🙂
Radka
Moc hezký rozhovor krásných žen! 🥰
Docela jsem o tom přemýšlela a já to mám vlastně celé obráceně 😅
V dětství jsem byla především na práně, vůbec jsem nepotřebovala jíst. Jenže moje maminka a babička to samozřejmě těžko snášely, protože se o mně bály, takže do mě to jídlo docela tlačily. Tím a nějakými traumaty se u mně vyvinula závislost na sladkém. V dospělosti jsem vždy hledala ty nejzdravější možnosti toho, co jíst a 5-6 let jsem byla na raw. Pak se staly nějaké věci, které mi ukazovaly, že to není moje cesta a teď už delší dobu zase jím téměř všechno, ale v té nejvyšší možné kvalitě a cítím se v tom dobře. Dlouho jsem si to v sobě řešila jako selhání, ale jsem ráda, že už jsem s tím v pohodě. Každý jsme jiný a každý máme nějakou cestu. A není dobré se srovnávat s kýmkoli, protože si člověk vytváří jen stres a pocity nedostatečnosti. Aspoň tak to teď vnímám. Jsem zvědavá, jak mě to povede dál.💖
A vždy si vzpomenu na Abrahama, jak říká, že neexistuje škodlivé jídlo, ale jen škodlivé myšlenky, které o tom jídle máme. 💖💖💖
Maia
RADKO
děkuji 🙂
Z dětství to mám úplně stejně
a úplně stejně jsem pak měla chutě jen na sladké. 🙂
Pak jsem si v druhém ročníku na gymnáziu vystačila za den jen s jablkem
a jedním termixem
a cítila se úplně báječně.
A i jsem začala vypadat lépe, než když jsem jedla jako hodná holka.
A pak přišla druhá šance mi vnucovat „pořádné jídlo“
a díky tomu mi krásně zaseli na bulímii.
Prostě jako chytrá holka,
jsem na to vyzrála.
Udělala dobře okolí
a pak si to vyřešila po svém. 😉
Jo kdyby mí blízcí věděli,
jak málo stačí,
aby takové věci druhému vytvořili. 😉
A s tím ABRAHAMEM souhlas. 🙂
Ano, to je ten první základ, ze kterého je velmi dobré vycházet.
Pak…jak říká ABRAHAM,
jakmile se dostanete do místa souladu
a zvyknetete si na ten pocit,
pak jsou věci,
které byste z tohoto místa nikdy nejedli. 🙂
Dokonce bychom přišli na to,
že ten soulad je tak naplňující,
že bychom ani neměli hlad.
Ale je potřeba to nechat udělat vibračně,
ne nějakým zakazováním si, vyčítáním si a pod.
Ale problém někdy může být,
že právě lidé jedí a pijí některé věci,
právě z místa toho, že mají o sobě a o světě nesouladné myšlenky
a tyto věci jim dělají dobře ne proto,
že jsou pro tělo vhodné a potřebné,
ale proto,
že jim pomáhají se dostat do chvilkového rauše,
aby na ten vnitřní nesoulad zapomněli…na chviličku.
Je to moc hezké téma
a děkuji Ti, Radko, za inspiraci. 🙂 🙂
Evelyn
Rozhovor jsem ještě neslyšela, ale už z těch komentářů jsem nadšená. Děkuji, milé ženy. 🙂 To je zase AHA momentů. 😀
Misa Siarane
Skvělý rozhovor. Podobné rozhovory mě vždycky dostanou do krásné souladné vibrace a ani nemám potřebu jíst. Sama jsem před pár lety absolvovala pránický týdenní pobyt, na kterém jsem celý týden vůbec neměla hlad a nějakou dobu po tom jsem taky nejedla a cítila se báječně. Postupně jsem se k jídlu vrátila kvůli chutím a taky se začaly vynořovat nezpracované vzorce, emoce, …. je to proces. Ale už vím, jaké to je a že můžeme.
Maia
MISA
jé, děkuji 🙂
To je super vědět,
že tu někdo na takovém pobytu byl. 🙂 🙂 🙂
Tea
Veliká inspirace, zastihla mě právě ve chvíli, kdy jsem dostala od Ivanky pozváni na její víkendový retreat pro ženy a v kombinaci s tímto rozhovorem jsem pocítila touhu být tam, takže jsem se po letech mateřských radosti, rozhodla si dovolit prožít tři dny se sebou… cítím veliké vzrušení a nadšeni, je to hodně intuitivní a zázračné vzhledem k tomu, co vsechno se musí zařídit, navíc děti nikdy nebyly beze mě,malé ja velmi vnímám, že je to pro nás důležité… protože právě vzorce ohledně jidla mě částo spoutávaji…
Děkuji za sdílení vašich zkušeností a za prostor těchto stránek, kde nacházím velmi silné souladné pole 🫶🏻
Maia
TEA
jé, to Ti moc, moc přeji. 🙂
Velmi, velmi si to vychutnej. 🙂 🙂 🙂