BUŇKY, BUNĚČNÁ SMRT A ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI
Každá buňka lidského těla má své vědomí.
Každá buňka touží po neustálém vylepšování.
Každá buňka ví, jak o to,
co chce,
žádat.
A každá buňka umí to, oč žádá, umožňovat.
Pokud…není ovlivněna myšlenkami a vibrací majitele těla.
Ve chvíli,
kdy její vibrace není shodná s vibrací nositele těla,
se musí buňka podřídit tomuto vědomí.
V tuto chvíli dochází k velikému konfliktu,
a z této srážky vědomí se uvolňuje energie
několika atomových bomb
a ne všechny buňky jsou schopné tuto destrukci dlouhodobě ustát
a tak dochází k masovému ukončení života některých z nich.
I když se věda pokouší tento stav vysvětlit,
a považuje jej za normální součást života,
tomu, proč k těmto „buněčným smrtím“ dochází,
prozatím moc nerozumí.
Zde je malý střípek z poznání vědy,
který ukazuje na jednu zajímavost,
jež se v těle ohledně tohoto procesu děje.
Buňky se „buněčnou smrtí“ infikují!
Vědci měřili rychlost a způsob, jakými umírají buňky, tedy nejmenší stavební bloky všech živých organismů. Zjistili, že „infikace“ smrtí se v buňkách šíří jako domino – jedna nakazí druhou.
Stanfordští vědci apoptózu studovali u vajíčka drápatky vodní (druh žáby) tak, že jednu buňku „infikovali smrtí“ a pomocí techniky fluorescenční spektroskopie sledovali, jak se bude chovat.
Zjistili, že apoptóza se šíří jako domino. „Tato práce je dalším příkladem toho, jak příroda využívá efekt vln – znovu a znovu. Je to opakující se téma v regulaci buněk. Vsadil bych se, že to brzy začneme vídat v učebnicích,“ řekl k chování buněk vedoucí výzkumu James Ferrell. A jak rychle tedy buňka umírá? Infikace postupovala rychlostí 0,03 milimetrů za minutu, tedy necelý milimetr za půl hodiny.
Můžeme se na tento stav podívat i z jiného úhlu pohledu.
Jak uvnitř,
tak i navenek.
jak v malém,
tak i ve velkém…
Tak, jako se lidstvo infikuje smrtonosnými myšlenkami
a vírou v nutnost smrti,
děje se tak i s buňkami uvnitř těla.
Když dochází ke smrti,
nestává se to z místa souladu se Zdrojem.
Přichází to z místa,
kdy je dotyčný svými myšlenkami (o sobě, světu apod.)
tak vzdálen od Zdroje,
že dojde do bodu,
kdy dá vibrační svolení ke kvantovému skoku,
jenž ho okamžitě přivede do plné shody s tím,
kým ve skutečnosti je.
Ale před tím je tu dlouhé období
protikladných myšlenek, nesouladných vibrací,
které postupně v životě dotyčného začnou převládat,
aniž si toho sám všimne.
Jak v jednom textu Abraham říká,
lidé svými myšlenkami a svou převládající vibrací
pořádají každý den hromadné pohřby buněk,
ale tento stav není normální.
Ano, možná někdo bude argumentovat tím,
že pro řádný život je zapotřebí buněčná smrt.
Ale je to skutečně tak?
Je buněčná smrt, ke které dochází každý den,
cestou k udržení lidského těla v perfektní kondici,
mládí a věčného života?
Ukazují nám to lidská těla po celou dobu známé historie?
I v tento čas?
Buněčná smrt je dobrovolná sebevražda buněk.
A to je dost odlišná vibrace od místa,
kdy buňka prospívá a raduje se ze života.
A když víme,
že každá buňka má své vědomí,
pak když člověk zemře a jeho vědomí ustoupí,
tělo se několik hodin uzdravuje a obnovuje.
Je tedy buněčná smrt skutečnou vůlí buněk?
Tento fakt, jenž byl vědci zjištěn,
jasně ukazuje na to,
že normální je pro buňky žít život
v perfektním stavu
a že ony přesně vědí,
jak perfektní stav vypadá
a sami se do něj umí dostat,
pokud vědomí jedince ustoupí,
Třeba tím, že dotyčný zemře.
V té chvíli buňky okamžitě zahájí procesy vedoucí k ŽIVOTU,
odstraňují nádory, obnovují tkáně…dokud jim po nějakém čase nedojde,
že je konec.
A tak věci,
které dnes věda považuje za normu,
mohou být z hlediska znalostí vesmírných principů
úplně jinak.
Text + fotografie: Maia Špačková
