TOUHA JE POHONEM ŽIVOTA

Je správné po něčem toužit?

Dnešní alternativní a ezoterické směry, stejně jako světová náboženství včetně „environmentalismu“ nám říkají, že je nevhodné mít touhy, jelikož tím vyčerpáváme zdroje a ničíme tuto planetu.

Velká většina lidí tomu věří a snaží se co nejvíce potlačovat svou přirozenost a přibrzdit expanzi života a vesmíru.

Pocit TOUHY je vlastně uvědomování si svých možností.

Je to zážitek proudu života.

Je to svobodný pocit, kdy očekáváte úžasnou expanzi.

Touhy jsou základem každého života a celý vesmír existuje,

aby vytvářel životadárné touhy, které nikdy nekončí.

Proč tedy lidé mají při slově „touha“ špatné pocity?

Je to proto, že vůbec nevědí, co ryzí touha je.

Když lidé cítí nějakou touhu, většinou u ní zaměřují pozornost na to, 

čeho se jim nedostává, a tak při svých toužebných přáních mají nepříjemné pocity. 

Myslí na věci, po kterých touží a zároveň myslí na to, že je nemají. 

A během nějaké doby začnou věřit tomu, že to, co cítí, je pocit „touhy“.

Oni však necítí tu ryzí touhu radostné expanze tvoření, ale touhu spojenou s pocity nedostatku – tedy jsou v touze, jíž je kladen odpor.

A tak jejich vibrace obsahuje více toho, že nemají to, co chtějí než toho, co chtějí.

A tímto způsobem se stále udržují odděleni od toho, co si pro sebe přejí, 

což přechází v pocit stagnace a nenaplněnosti. 

Na základě těchto zkušeností a neporozumění Zákonu přitažlivosti dojdou k názoru, 

že tento pocit ustrnutí sebou přináší „touha“.

Tací lidé už mají jen krůček uvěřit jistým duchovním učením, že není vhodné, 

aby měli touhy. 

Že jim jejich touhy budou bránit v tom, státi se více duchovnějšími. 

Že jejich štěstí se odvíjí od toho, jestli dokáží zastavit své tužby.

A tak se ponoří do jednoho přání, zbavit se všech tužeb.

Protože je však celý vesmír připraven pomoci vám zrodit „nové přání“, 

je zbavování se tužeb velmi namáhavý čin a můžeme zde spekulovat o tom, 

zda je vůbec realizovatelný za „života“ a zda bytí bez tužeb je „život“.

Vždyť i váš příchod sem na Zemi byl doprovázen velikou TOUHOU účastnit se tohoto tvoření v hmotném světě. 

Bez této touhy byste se ani nenarodili.

Bohužel, stále mnoho lidí si myslí, že ta nepříjemné, co zažívají, když si něco přejí a přitom nepředpokládají, že se jim to splní, je pocit „touhy“.

Neuvědomují si, že TOUHA je ten nádherný, dychtivý pocit, který znali ze svého dětství.

Je to ta nádherná vibrace, která zasahuje do jejich neviditelné budoucnosti a dláždí cestu Zákonu přitažlivosti pro zhmotnění představ toho, co chtějí a u čeho jejich srdce plesá radostí.

A tak lidé říkají: 

„Ach, nejsem šťastný tam, kde jsem. Chci být jinde, kde mám více peněz, lepší práci, kde mé tělo není nemocné apod.“

A kdybyste se jich zeptali, proč to chceš?

Automaticky vám odpoví: „Protože tady, kde jsem, nejsem šťastný. Protože nechci být chudý. Protože nechci být už nemocný. Protože mě už nebaví tento vztah.“

Toto automatické uvažování je nutí mluvit o tom, kde se v současné chvíli nacházejí. A tak nemohou změnit své vibrace, aby svého vysněného místa skutečně dosáhli.

Jejich místo, kde chtějí být, se nachází v úplně odlišné vibraci, než jsou oni ve chvíli, kdy mluví o místě, kde jsou.

Když si však konečně tito lidé připustí, že by si mohli dovolit toužit, okamžitě jim vyvstane otázka. „Nebudu tím drancovat tuto planetu?“

V první řadě, pokud někdo dovolí myšlenku na to, že jeho touhy drancují Zemi, nepochopil Zákon přitažlivosti.

Protože, být v souladu se zdrojem znamená, že o sobě víte toto:

Jste svobodní, mocní, dobří, láska, hodnotné bytosti, vaše existence má smysl a všechno je v pořádku.

Nemůžete se tedy nacházet v souladu se Zdrojem, pokud o sobě pochybujete a myslíte si, že zhmotňováním svých přání, které vám přinášejí radost, někomu či něčemu ubližujete, nebo že jich nejste hodni, protože máte menší hodnotu, než planeta Země, či kdokoliv jiný.

Takovéto podobné pochybnosti, či otázky, vás od Zdroje vždy oddělují.

Nepřišli jsme sem, abychom napravovali tento svět.

Než jsme se narodili, chápali jsme velmi dobře, že toto je hřiště, 

kde si každý hraje svou hru a má stejné prostředky 

a možnosti ke svému tvoření a řízení svých vlastních zkušeností.

Věděli jsme, že pochopení hodnoty stojí na rozmanitosti a kontrastu, 

který nám pomůže k poznání toho, co chceme.

A tak musíme umožnit i to, co si nepřejeme, abychom získali to, co si přejeme.

Nemůžeme okrájet svět jen na to málo, co si umíme představit jako dobro pro všechny.

Kam by vedlo to,

že se lidé rozhodnou zbavit se svých tužeb,

zalézt do jeskyní,

protože to je to nejekologičtější bydlení

a bát se cokoliv si představit jiného,

aby se to náhodou nezhmotnilo,

protože by to narušilo poklidnou,

stagnující představu většiny?

Toto by vedlo ke konečnosti…

Tento vesmír je však rozpínavý a umožňuje úplně všechno.

Jen takto může dojít individualita k moudrosti a expanzi vědomí.

Svobodnou volbou při vědomí kontrastů…

Abychom si byli schopni zvolit a umět se zaměřit, musí být obojí přítomno a pochopeno.

Pro všechny různorodé myšlenky a zkušenosti je zde mnoho místa.

A pokud náhodou některé ingredience nechcete, pak je do svého koláče nedávejte.

Pokud nechcete ekologicky zničenou Zemi s vyčerpanými zdroji, pak tomu nevěnujte pozornost.

Protože na co nezaměřujete pozornost, to se nedostane jako nechtěná přísada do vašeho koláče.

Což ale neznamená, že to takto s vámi musí prožít celý svět.

Budou lidé, kteří potřebují a přitahují zkušenost toho, že se budou potácet na místech ekologicky zničených, stejně jako budou pociťovat obrovský nedostatek z důvodu vyčerpaných zdrojů.

V tomto rozpínavém vesmíru neexistuje pouze jedna realita.

Jako neexistuje pouze jedno jediné koření.

Některé se do vašeho koláče hodí, jiné by jej znehodnotilo, 

protože máte jinou chuť než ten druhý.

Výběr ingrediencí je už pouze na vás.

Text + fota: Maia Špačková