ROZMLUVA S BABOČKOU

Před pár dny jsem měla svou zahradní pochůzku

a pustila se do drobné úpravy,

když ke mně přiletěla babočka admirál

a sedla si na mé šaty v oblasti bříška.

Chvíli jsem na ni koukala a pak ji přiložila svou otevřenou dlaň

a zeptala se jí, jestli nechce jít ke mně.

Babočka přelezla zcela svobodně svými nožkami na střed mé dlaně

a zdvihla svou hlavičku směrem k mému obličeji, jako by něco chtěla říci.

Z rozpoložení v tomto okamžiku

jsem započala oceňování krásy tohoto stvoření.

Říkala jsem ji, jak je krásná, jak má nádherný vzor a barvy na křídlech,

oceňovala ji, že kdyby se mohla podívat do zrcadla,

viděla by jak nádherná, originální a dokonalá je.

Rozmluva a oceňování trvalo dost dlouho,

tak odhadem 10-15 minut.

Byl to velký odpočinek a hodně silné sladění, 

takto laskavě mluvit k tomuto drobnému stvoření,

které mohlo kdykoliv odletět.

A babočka s hlavičkou vzhůru ke mně a natočeným očkem skutečně poslouchala.

A pak jsem ji řekla, že obdivuji, jak jsou svobodní,

jak je o ně postaráno každý den a jak si jen užívají sladkosti života.

A já uslyšela mužský hlas:

„Máš mnohem větší Svobodu

a můžeš to mít hned teď!“

Po nějaké chvilce jsem vyslala myšlenku, že bych potřebovala tu práci dokončit

a babočka ji ihned zaznamenala

a vzlétla.

Chvíli se ještě poblíž zdržovala

a pak se vydala na svou vlastní cestu.

Text + foto: Maia Špačková