Transformace

NANEBEVZETÍ – NEJDŮLEŽITĚJŠÍ REALITA NA TÉTO PLANETĚ

Jedna z nejdůležitějších konečných realit na této planetě, 

kterou musíte jako druh pochopit,

a jedna z největších výzev,

jež na vás čekají, je,

co to znamená zemřít.

Můžeme vás přesvědčit o mnoha věcech,

ale je pro nás těžké přesvědčit vás,

že nemusíte zemřít.

V této době nemusíte fyzicky zanechat tady na planetě své tělo.

Dokážete si představit,

že jednoduše změníte vibrační kmitočet své fyzické bytosti

a vezmete své tělo s sebou,

protože přeorganizujete svou molekulární strukturu?

Pro velké množství lidí z vašeho druhu

je na této planetě možné uskutečnit skok nanebevzetím.

Někteří z vás už nanebevzetím z této planety odešli,

a vy jste přišli,

abyste to dokázali znovu

a ukázali cestu.

Byla to velkolepá cesta dostat se 

procesem nanebevzetí odsud.

K výcviku bylo zapotřebí několika životů,

jeden za druhým,

abyste se dopracovali k zasvěcení.

Znamenalo to nežít v materiální společnosti

a v zásadě žít velmi blízko k přírodě, abyste to dokázali.

A nyní se vrátili ti,

kdo už to dokázali a dobře to znají.

Je vaším cílem dostat se nanebevzetím z této planety

a být doslova přijat do vyšší kosmologie mateřských lodí.

Vystoupíte do světelných měst

a budete schopni přebývat v jiných realitách,

které jsou kolem vás,

přestože teď nedovolíte svým trojrozměrným očím,

aby je viděly.

Nanebevzetí je na této planetě cílem.

Přijde čas,

kdy to bude jediný způsob,

jak z ní budou lidé,

kteří tu žijí, odcházet.

Jakmile se dostanete z planety,

vydáte se na mnoho jiných míst.

Ukážete sami sobě

a zbytku svého biologického druhu,

že tělo, které vypadá tak pevné a neovladatelné,

je ve skutečnosti výsledkem božské instrumentace,

a že vy,

ve svém vědomí s ním dokážete cokoliv,

co budete chtít.

COKOLIV.

(Poslové úsvitu: Barbara Marciniak, foto: Maia Špačková)

4 komentářů

  • Maia

    Až později, když jsem si přitáhla velmi, velmi zajímavé informace, jsem si uvědomila, že mě tato myšlenka doprovází od dětství.
    Pak přišly velmi zajímavé vhledy spojené s několika situacemi, kdy jsem se ocitla na hranici mezi životem a smrtí.
    A když se to několikrát zopakovalo, věděla jsem, že ten hlas, co na mě mluvil a požadoval po mě okamžité rozhodnutí, nebyla náhoda ani halucinace.
    Zjistila jsem, že požadavek vždy zněl :„Rozhodni se, co chceš! Chceš žít, nebo zemřít?“ Prostě ABSOLUTNÍ RESPEKT KE SVOBODNÉ VOLBĚ.
    A já samozřejmě odvětila bez zaváhání: „Chci ŽÍT!“
    A odpověď mého průvodce, velmi jasně znějící mi do uší, byla: „Tak teď udělej přesně co ti říkám!“
    A následovaly instrukce, co mám udělat, aby se mi v té děsivé situaci nic nestalo.
    V jedné situaci – nehoda na motorce – skok s motorkou do řeky z výšky asi tak 3,5 metru pěkně po hlavě: Instrukce zněly: „Až ucítíš náraz, natáhni ruce přes hlavu, jako když skáčeš šipku a až ucítíš na rukou pevnou zem, okamžitě se stoč do klubíčka.“
    Udělala jsem, jak bylo řečeno.
    A pak se probrala na úplném kraji kamenitého břehu, těsně u vody a motorka se houpala nade mnou na slaboučké větvi břízky.
    Dotyční přihlížející nechápali, jak se tam ta motorka mohla vůbec zaklínit a jak mohla na té slaboučké větévce vydržet.

    A tak bych mohla pokračovat s dalším vyprávěním mých zkušeností, které mi poskytly možnost nahlédnout za závoj.

    Zjistila jsem, že každý má vždy na výběr a má dost času se rozhodnout, co chce.
    A není v této situaci nikdy sám.

Přidat komentář