Zahrada

MOJE HORNÍ ZAHRADA

Zde je moje letošní horní zahrada foceno 14.srpna.

Je to taková směs květin, zeleniny, ovoce a stromů.

Protože mám tuto zahradu u obýváku,

kam mám na ni vstup,

a zároveň se na ni dívám z mnoha místností a své pracovny,

tak jsem postupně začleňovala záhony na pěstování

mezi záhony květin a kvetoucích keřů tak,

aby to bylo co nejvíce harmonické,

a zároveň mi pěstební části splývaly s těmi okrasnými částmi.

Mezi těmi květinami jsou ve 4 záhonech okurky,

v jednom záhonu 3 cukety,

pár rajčat a záhon česnekopažitky,

kterou miluji.

Je to takové trochu divoké,

letos jsem na zahradu nekupovala téměř žádné kytky,

jen pár závěsných, které mám u vjezdu

a jednu mou oblíbenou, která stojí u vchodových dveří.

Vše, co mám,

je především výsledek toho, co mi během sezóny zahrada nabídla.

Krásenky a 2 druhy aksamitníků

mi každý rok dělá zahrada sama.

Prostě sazeničky vyrostou bez vysévání semínek.

Jediné, co jsem letos zasela, jsou slunečnice

a ty teď přemlouvám k rychlejšímu růstu a kvetení.

Mám však velkou radost ze své červené pnoucí růže.

Původně mi několik let kvetla především jen na jaře

a pak do konce sezóny

nekvetla skoro vůbec.

Před asi 5 lety jsem ji seřízla k zemi s tím,

že ji pak vykopu a vyhodím.

Asi pochopila mé zklamání,

rychle vyrostla znovu,

a již třetím rokem mi začala průběžně kvést i dál po celé léto.

Letos těch květů je ale nejvíce,

a přibývají další.

Na jaře dostala jen pár slupek od banánů

a pak jen moje každodenní oceňování,

kdykoliv procházím kolem oken, nebo jsem venku.

A letos velmi, velmi oceňuji své stromy.

Mám na zahradě obrovský jasan,

se kterým si občas povídám a chválím ho.

On mi na oplátku šetrně shazuje větve tak, aby neublížil nám ani kytičkám.

Přesně podle naší dohody.

A že to umí mistrně,

asi bravurně ovládá matematiku

a má přesné propočty, jak a kam,

aby velká větev padla přesně mezi rajčata tak,

aby se jim neulomil ani lísteček.

Letošní sucho sice nesvědčí té trávě ve předu

a já ji vůbec nezalévám.

Ani mi to nevadí,

přijde mi zahrada takto hezky uhlazená.

Když totiž hodně prší,

je až moc zelená,

a musíme každou chvíli sekat a plít.

Teď si uvědomuji, že jsem na jaře vyslala příkaz

a vesmír se tak nějak o to postaral.

Pak mám ještě menší spodní zahradu,

kde mám malý skleníček,

ve kterém mám letos rajčata,

před ním mám pole malin,

pak 2 záhony okurek

a 4 dřevěné pěstební stoly,

kde roste stále dokola pažitka,

a právě se mi v jednom tvoří nové sazenice salátů.

Za skleníkem je keř ostružin.

Mezi tím vším velká černá moruše,

švestka a arónie.

A nejlepší jablůňka štěp,

který má každý rok krásná šťavnatá jablíčka,

jež mohu jíst už koncem léta.

Letos se mi stala vtipná věc.

U vchodových dveří mi bydlí ještěrka.

Lépe řečeno, u spodního okraje dveří je taková

malá plechová stříška,

a ta prdelka si tam udělala bejvák.

Třikrát skončila na chodbě, jednou jsem ji hledala v botníku,

než jsem pochopila, že spí v těch dveřích

a že než jdu otevřít,

musím zabouchat,

aby vyběhla

a nemuseli jsme se na sebe dívat překvapeně na chodbě.

Poslední dobou se to už naučila,

jak zaštrachají klíče a já párkrát kopnu do dveří,

ví, že má opustit svou komůrku.

Před pár dny jsme si i u dveří spolu pokecaly,

právě když jsem někam odjížděla.

Manžel čekal v autě a říkal si,

co tam tak na tom bobku dlouho dělám,

a my si s ještěrkou „daly kafe

a natočily jsme si vlasy“.

Před pár dny se mi do rukou dostal letecký snímek okolí,

kde bydlím

a je tam evidentní,

že moje zahrada je široko daleko ta nejzelenější.

I v tom suchu.

Ale i tak vím,

že to může být ještě lepší.

I když je to teď nejlepší,

jak to kdy bylo.

Maia

16 komentářů

  • Avatar photo

    Eliška Vranková

    Milá Maio,
    Tvá zahrada je velmi krásná , sálá z ní harmonie a radost , mně se moc líbí ta různorodost a protkanost různých druhů . Evidentně ovládáš komunikaci s rostlinami. A s ještěrkami 🙂 Zahrada vyzařuje radostnou péči a ponechanou svobodu , všechny ty báječné bytosti na fotkách vyzařují spokojenost.Také velmi toužím po zahradě , zatím je to jen objednávka.Ale už na to dost urguji (do toho vortexu) a představuji si uspořádání nějak podobně .Velká inspirace ,moc děkuji!Komunikaci s rostlinkami mám ozkoušenou na mých pokojovkách.Při jemnějším navnímání to funguje , stejně tak u stromů. Ještě trošku odbočím- četla jsem studii , že rostliny, zejména stromy,spolu komunikují podobně jako přes jakýsi internet, skrze kořeny , půdou.A že takto komunikují i na mezikontinentální vzdálenosti atd…je to velice zajímavé.Tvá flóra vyzařuje spokojenost a radost.Ještě jednou děkuji za krásný článek.S úctou , Eliška V.

    • Avatar photo

      Maia

      ELIŠKO
      Děkuji. 🙂

      Ohledně Tvé vytoužené zahrady:
      kdykoliv si na ni pomyslíš, nebo o ní sníš,
      řekni tato mocná slovíčka:
      „Přeji si a umožňuji, tedy se to stane!“ 🙂
      To jsme nedávno objevila u Abrahama
      v jend knížce
      a je to věta,
      která urychluje umožnění toho, po čem toužíme. 🙂

      Jinak s těmi rostlinkami je to pravda.
      Třeba když jsi daleko
      a nikdo je nezalévá
      a ty na ně jen pomyslíš, že se brzy vrátíš a zaliješ je,
      tak ty rostliny Tě slyší
      a přestanou být ve stresu a očekávají lahodnou zálivku,
      až se k nim vrátíš. 🙂 🙂

      • Avatar photo

        eliska v

        Maio,děkuji. Přeji si a umožňuji,tedy se to stane! Moc moc se těším. Také mne fascinuje ta mikroskopická přesnost, se kterou se větvička snesla mezi rostlinky, Jaký důkaz o kouzelnosti světa ještě chtít! A to volné prostranství před záhonky vidím jasně jako parádní disco-plácek , na kterém za měsíčních nocí tančí víly , skřítkové a tak…takže zahrado: přeji si a umožňuji,tedy se to stane! Děkuji Ti, Máio! E.V.

  • Avatar photo

    Radka

    Maio, krásné to na zahradě máš! Zvláště na poslední fotce je vidět, jak Ti to krásně kvete! 💖💖💖
    Taky si zahradu moc užívám a i když jí sucho dává zabrat, tak tím, jak je nahusto osázená, tak to zvládá krásně!
    Ještěrka mě moc pobavila , to je úplně pohádkové vyprávění, když si to představím! 🥰😍
    Letos jsem taky skoro nic nového nekupovala, jen jsem měla spoustu své sadby, kterou jsem si piplala od brzkého jara. Všechno hezky roste a plodí , je to velká radost. Jen švestka je úplně obalená velikými švestkami, že má větve skoro na zemi, tak snad už brzy budou zralé na otrhání, aby to ten strom zvládl. 🥰
    Zahrada je úžasná ladírna!!!💖💖💖💖💖💖💖

    • Avatar photo

      Maia

      RADKO,
      moc děkuji. 🙂 🙂

      To co jsem viděla u Tebe na Fb,
      tak Tvá zahrada je moc hezká a pestrá
      a tu Tvou úrodu jsem moc obdivovala. 🙂 🙂

      Švestky jsou letos jak splašené,
      já mám u garáže velkou zelenou blumu…ze starých odrůd
      a ta má letos plodů na velký valník.
      Něco jsem rozdala,
      něco tam nechávám shnít
      a ta švestka v těch teplech hučí jak v úlu,
      jak se vosy, včely a motýli chodí napít sladké šťávy. 🙂
      A přesně…některé větve měla až na zem
      a ty blumy jedna vedle druhé.

  • Avatar photo

    Hana

    „Přeji si a umožňuji, tedy se to stane!“

    Moc mne toto prohlášení zaujalo, hned jsem si ho přidala mezi své každodenní prohlášení.
    Jenom mě teď po těch pár dnech napadlo, zda nevadí ten budoucí čas? „Tedy se to stane.“
    Nemělo by to být v přítomném, že už to je? To „přeji si a umožňuji“ je v přítomném čase.

    Radši to zmiňuji… a přeji vše dobré, Hana.

    • Avatar photo

      Maia

      HANI
      ohledně toho budoucího času.
      Myslím, že Abraham má tato slova přesně daná pro to,
      aby jsme v tom neměli ani špetku odporu.
      A když si lidé u přání řeknou slova v přítomném čase,
      „že to je“,
      tak tomu vzápětí mysl nevěří
      a okamžitě ten člověk svým odporem ruší plný soulad.

      Jakmile jen špetkou své mysli rušíš plný soulad,
      okamžitě všechna přání brzdíš a zastavuješ.
      Proto většina lidí ve svém životě nemá ani špetku toho,
      co si přejí. 😉

      Takže…když si přeješ třeba nový vysněný dům
      a jakmile Tě to přání napadne,
      hned v zápětí si řekneš:“Přeji si a umožňuji,
      tedy se to stane!“
      Můžeš od toho okamžitě odejít bez odporu,
      jen slovy potvrdíš Vesmíru svou Pravdu
      a Vesmír Tě brzy o Tvé Pravdě hmatatelně přesvědčí.
      Ta slova vůbec nenarušují Tvou sladěnou vibraci
      a mozek se v tu chvíli neplete do toho slovy…“JE TO? Stalo se to? Fakt to je? Kde to máš? Vždyť Ti nic nepřišlo!“

      Je to srozumitelnější. 🙂

      Lidé ve skutečnosti nemají moc povědomí o tom,
      jakými drobnostmi mysl naučenými pochybnostmi
      narušuje neustále jejich vibraci přání. 🙂

Přidat komentář