TÍM, JAK SE VYJADŘUJETE, TVOŘÍTE HRANICE SVÝCH MOŽNOSTÍ

Co kdyby vám někdo řekl,

že neexistuje hranice toho,

kým se můžete stát, co můžete mít,

a jak budete fyzicky vypadat?

Co kdybyste se dozvěděli,

že všechno, po čem jste kdy zatoužili,

máte ve skutečnosti hotové a to vše

je v pohybu na cestě k vám,

aby se to materializovalo ve vaší fyzické zkušenosti?

A co by se stalo,

kdybyste věděli, že máte stejnou sílu v sobě,

která stvořila celý vesmír a vše v něm obsažené?

Proč si nejste této síly plně vědomi?

Co když je tato vaše ohromná síla

zneužívaná a vy o tom nemáte ani ponětí?

Proč se ji bojíte použít

a hněváte se, když to někdo jiný udělá za vás?

Krize, války, nemoci, sváry, chudoba, …

to vše je výsledek zneužití tvořivé síly masy lidí.

Je mnoho nástrojů,

které se k tomu používají.

Jedním z nejviditelnějších jsou média.

Jsou však mnohem skrytější možnosti,

jak po tisíciletí zneužít moc člověka

k vytvoření nežádoucích věcí,

které jedince svážou do neviditelných okovů nesvobody.

Jeden z těchto skrytých nástrojů je zvyk,

jak se lidé skrze generace vyjadřují slovy.

To, jaká slova máte ve zvyku používat,

vám buď Moc dávají,

nebo vám ji odebírají.

Je to jeden z hlavních důvodů

proč si generace předávají jisté sklony

být chudí, trpět stejnými nemocemi,

vytvářet si podobné osudy,

nebo s lehkostí přijímat velké množství peněz

a proměnit vše, na co zaměří pozornost, ve zlato.

Jedno z nejčastěji používaných slov mezi lidmi,

které předem odsuzuje do slepé uličky neustálých pokusů o něco,

je slovo „pokusím se“.

Lidé ho používají ve velké míře, aniž by si to uvědomovali.

Málokdy ale slyšíte toto vyjádření vyřknout z úst velmi úspěšných lidí.

Dalším slovním spojením, které stojí za to vyjmout ze slovníku

je „měl bych“,

které vám vytváří neustálý dluh něčeho,

co nakonec neuděláte

a to vás dovede k pocitu

bezmoci a neschopnosti.

Tato vibrace stojí velmi, velmi daleko od vašeho Zdroje

a výsledkem bude,

že se ve vašem životě bude vyskytovat

více věcí, které nechcete,

než těch, po kterých toužíte.

Jakmile si vědomě začnete přebudovávat slovník,

váš život se začne pohybovat podle vašich představ,

a budete mile překvapeni,

jak jste kreativní a jaké máte plány.

Jaká slova vám vaši Moc dávají?

Nejsilnějším slovem je „mám záměr“,

kterým přesně udáváte své energii směr.

Další velmi vhodná slova jsou: dělám, tvořím, manifestuji, způsobuji.

Když se stanete tím,

kdo dělá,

budete schopni dát ve svém životě najevo,

co chcete,

a stanete se pro mnohé lidi zrcadlem.

Lidé stále věří tomu,

a současná doba jim to svým dění potvrzuje,

že je všeho jen omezené množství

a že jen někdo to může mít

a na ostatní nezbude.

Toto je omezený pohled na realitu,

jak byl lidem v rodinách, ve školách a společností vnucen.

Ve skutečnosti existuje omezení pouze v lidských myslích.

Pokud se jedinec bude stále stavět na poslední místo,

bude se bát vzít si to,

co ostatní nemají,

protože si myslí,

že toho není dost,

pak nepochopil vesmírné zákony

neexistujících hranic možností.

A to v jakémkoliv ohledu – ať duchovním, tak i materiálním.

Pokud se vám podaří obdržet dar,

který ostatní nemají,

pak to není tím, že máte štěstí,

jen jste v tu chvíli pochopili,

jak vesmírné principy fungují

a můžete být pro ostatní inspirací

– já to dokázal, vy můžete také.

Vše začíná u slov,

která každý den používáte

a obrazu,

který o sobě máte.

Jak můžete stvořit o sobě ten nejúžasnější a milující obraz?

Změnit ho trvá jen okamžik.

Ten okamžik je nesen myšlenkou,

zda budu pokračovat ve svém podceňování a trýznění,

nebo se vydám cestou poskytování si úcty a lásky.

To rozhodnutí v sobě nese velkou moc!

Pak si každý den ráno od vesmíru objednejte,

že po celý den,

se sebou v myšlenkách i skutcích,

jednáte v té nejvyšší sebelásce,

a uvidíte,

jaké věci se začnou dít.

Věřte, že vy za to opravdu stojíte.

Ať jste na své cestě v tuto chvíli kdekoliv,

svou nekonečnou Moc máte stále při sobě.

A každé místo,

kde právě teď stojíte,

je ten nejlepší výchozí bod k tomu,

dostat se tam,

kde chcete být.

Text + fotografie: Maia Špačková