ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI A JEHO VLIV NA VĚČNOST TĚLA

Inteligence fyzického těla překonává vše,

co o biologii lidstvo doposud ví.

Pokud se této mocné Síle nebrání,

dokáže v těle obnovit a uzdravit 

úplně každý destruktivní stav.

Je mnoho příběhů po celém světě,

které tuto Pravdu manifestují.

V lidech byla vypěstována velké nedůvěra v jejich fyzické tělo.

Uvěřili tomu, že bez jejich přičinění, 

kontroly či vnějších zásahů 

je tělesná schránka odsouzena k zániku. 

Podlehli iluzi, 

že musí za své tělo myslet a neustále ho hlídat 

a že všechny tyto úkony musí dělat velmi usilovně.

Tímto vztahem ke svému tělu prostřednictvím vibrace nedůvěry, strachu, obav

– „co se to v mém těle sakra děje, bůhví, jaké nešvary přede mnou ukrývá“

– lidé blokují přirozenou schopnost svých těl fungovat 

podle nejlepšího vědomí každé buňky.

Ano, 

každičká buňka našeho těla má své vlastní vědomí 

a přesně ví, co chce. 

Má o sobě ten nejdokonalejší obraz, kterého má záměr dosáhnout.

A přesně ví, co má proto udělat.

Proč se však takto u lidí neděje?

Proč nejsou jejich buňky schopné konat ve směru toho nejlepšího, 

čeho chce každá buňka dosáhnout?

Protože musí fungovat v souladu s vibrací svého pána.

Naše vůle je nadřazena vůli našich buněk.

Tento okamžik si zaslouží vysvětlení toho, 

jak to s naší vůlí vlastně je. 

Většina lidí totiž také ví, co chce – a to, co chce, 

po čem touží je v harmonii s nejvyšším dobrem. 

Nepochopení tohoto principu nastává kvůli tomu, 

že lidské tělo přijímá vibrace toho, 

na co zaměřujeme svou pozornost. 

Tedy, i když lidé vědí, co chtějí, 

velmi často zaměřují pozornost na to, 

co nechtějí. 

A když tráví více času pozorností na to, 

co nechtějí, 

přijímají vibraci toho, co nechtějí 

a jejich vibrační vyzařování vesmír překládá jako to, 

co chtějí 

a posílám jim více toho, 

čím vibrují – tedy toho, co nechtějí.

A stejně tak si tuto vibraci překládají buňky uvnitř těla. 

Vesmír je kolem nás, ale i uvnitř nás.

Podívejme se na tu situaci ještě jedním pohledem.

Představte si, že někdo jde za svým cílem,

Jde tam, kde chce být

a najednou mu někdo násilně vkročí do cesty 

začne mu neustále bránit dělat to,

co on chce.

Den za dnem ho znásilňuje svou vůlí.

Jak dlouho tento stav vydrží?

A co se po nějakém čase stane?

Buďto ten dotyčný spáchá sebevraždu,

tak jak to musí dělat buňky v našem těle

a není to žádná přirozená, nutná aktivita buněk,

jak se nám jistá část vědy snaží namluvit,

nebo se ten dotyčný velmi razantně vzbouří,

v těle tuto revoltu buněk představuje rakovina. 😉

Jeden z nejvíce destruktivních programů

pro buněčnou strukturu lidského těla,

je přesvědčení o nutnosti zestárnout a zemřít.

A jak se v poslední době několikrát vědecky prokázalo,

v buňce samotné neexistuje mechanismus,

který by měl buňku po několika desetiletích donutit zemřít.

Nic takového v není,

což v oblasti vědy vytváří velké otazníky.

A když neexistuje mechanismus v buňce,

který by ji nutil zkrátit život a zemřít,

jak to, že lidstvo pokolení za pokolením

manifestuje tuto destrukci?

Je to otázka vědomí,

je to způsob, 

jakým má většina zvyk se zaměřovat.

Den za dnem, již od velmi brzkého věku.

Je tolik automatismů,

které si lidé osvojují,

jenž je programují k nutnosti stárnout a zemřít podle plánu.

Třeba zvyk slavit narozeniny,

s tím každý rok upevnit do buněk program,

že se mají chovat podle toho, 

jak si lidé kolektivně představují ten a ten věk.

A nelze tento podvědomý program obejít,

že si o narozeninách, které slavíte, jen řeknete,

„mě se to netýká, já to tak neberu“.

Je to, jako byste tvrdili,

že to, že chodíte na pravidelné prohlídky k lékaři,

neznamená, že nevěříte svému tělu.

Bohužel…znamená.

K tomu, aby lidské tělo prosperovalo stále,

bez dotyku kolektivního vědomí,

je zapotřebí být skutečně pozorní, vědomí a citliví na své pocity.

Velmi pečlivě hlídat,

kdy věci, na které se upne vaše pozornost,

nevnáší do vašeho podvědomí program nutnosti stárnutí a smrti.

A je toho schované v lidských hovorech velmi mnoho.

Od …“jó, to za mého mládí“, …až po…“všichni tam jednou musíme, 

nelze se tomu vyhnout, platí to pro všechny“, apod.

Ezoterika si toto téma velmi fikaně zabalila do něčeho mystického,

spojeného s modrostí

a považuje smrt za vzestup,

protože málokdo skutečně chápe Vesmírné Zákony

a jak je využít ve svůj prospěch.

V tom je totiž skutečná „moudrost“ a poznání,

v tom je klíč k celému světu.

Jenomže dosáhnout této moudrosti zpočátku bolí.

Mám ráda seriál „Miliardy“

a v něm je scéna, kdy terapeut chce po generálním prokurátorovi

aby změnil svůj pohled na určitou věc

A ten mu na to odvětil: “To vypadá na hodně těžkou práci.“

A to jasně ukazuje,

že lidé budou raději fyzicky dřít, 

tlačit v realitě jisté věci na sílu,

raději vyprodukují neúměrnou aktivitu k tomu,

aby dosáhli na drobeček svého blahobytu a své prosperity,

než aby skrze svou vůli kontrolovali to,

jaké myšlenky a jaké přesvědčení mají o mnohých věcech,

jestli jim tyto myšlenky vytváří dobré pocity

a zda jsou shodným pohledem s jejich Zdrojem.

Protože to na první pohled vypadá na hodně velkou práci!

A tak člověk,

ten věřící hlavnímu proudu,

i ten, vyhledávající alternativu či ezoteriku,

se nemíní vzdát svého zajetého pohledu na svět

a zuby nehty se bude držet svých starých přesvědčení,

včetně toho, že je nutné zestárnout a zemřít.

A buňky se tomu všemu musí poddat,

i kdy ony sami přesvědčení o tom,

že musí zemřít, nesdílí.

Jakmile buňku vyndáte z vlivu destruktivních lidských přesvědčení,

sama produkuje pouze a jen dokonalost a to donekonečna.

Je totiž takto naprogramovaná.

Pouze a jen ve směru života,

který je sám o sobě soběstačný

a všudypřítomný.

A tento Božský Plán

se může odehrávat v každém lidském těle,

Bez ohledu na to, kde teď stojíte

a v jakém stavu se nacházíte.

Klíčem je uznání vesmírných Zákonů,

a rozhodnutí jít ve směru pouze a jen dobrých pocitů!

Bez kompromisu,

a s odhodláním,

s přesvědčením, 

že vás čeká jen to nejlepší

a že inspirace je věčná,

stále se vyvíjející,

ve směru expanze,

která je tím nepřirozenějším stavem nejenom ve Vesmíru,

ale i v lidském životě.

Text + fotografie: Maia Špačková

—————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-

Každý článek, který vám naše stránky nabízí, je malým dílem, jež si žije vlastním životem. 

Doprovází jej vždy autorské fotografie, které vám dotváří náladu. 

Záleží nám na tom, abyste se při čtení dobře cítili a měli při tom úžasný zážitek. 

Stránky provozujeme na kvalitním serveru a naši technici pečují o to, 

abyste mohli kvalitu zažívat z většiny vašich zařízení. 

Pokud se vám stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz. 

Měsíčně je potřeba nejméně 4600,-Kč na zajištění technického provozu stránek. 

Vaše finanční příspěvky nám můžete posílat na účet 1029737000/2700,  VS 888

Děkujeme.

 IBAN 

CZ1927000000001029737000

SWIFT: BACX CZ PP