LÉČENÍ SKRZE „ZDROJ“ S POMOCÍ AKCE

Každý touží po plném zdraví.

Mít zdravé prosperující tělo je velmi povznášející stav.

Lidé se dokáží přesunout myslí rychle do vyššího stavu vědomí,

ale pokud jejich tělo nevykazuje plné zdraví, je akutně nemocné, bolí…

pak je tento stav pro člověka velmi rušivý 

a je strháván zpět do nesouladné vibrace

právě skrze uvědomování si stavu těla.

Většina lidí svůj zdravotní stav řeší akcí.

Byli od mala naučení, že první akce je…rychle navštívit lékaře

a potvrdit si svůj neharmonický stav těla skrze nějakou vyšší autoritu.

Další aktivitou je pravidelné braní nějakých léků,

podstupování různých medicínských procedur

a neustálého upoutávání pozornosti na to,

že mají tu „diagnózu“, se kterou se rychle identifikují.

Ti o něco vědomější ví,

že existuje něco jako Zdroj,

ze kterého vychází jejich plné zdraví

a vše, po čem touží.

Vědí, že cesta k tomu všemu je jejich plný soulad s pohledem Zdroje.

Ale, mohou se dostat do situace,

kdy jejich tělo, z minulého vibračního vyzařování,

začne vykazovat jistou neharmonii,

která je může i v první chvíli trochu děsit.

A i když si jsou vědomi toho, 

že je zapotřebí se dostat do souladu

a nechat věci být…umožnit jim jejich dokonalost,

nejsou toho v tu chvíli schopni právě kvůli tomu,

že si jejich stav těla říká o jejich pozornost,

která to bohužel vše jen zhoršuje.

Někdo neodolá nutkání jít k lékaři,

jiný hledá alternativní cestu k navrácení zdraví.

Avšak ani jedna z těchto cest není tím,

co by umožnilo skutečné, plné zdraví tak, 

jak je v potenciálu těla.

Ti vědomější si to uvědomují

a i v tomto uvědomění existuje konflikt,

který brání plnému zdraví.

Jak s tímto konfliktem naložit?

Začněme od začátku.

Každý z nás je prodloužením Energie Zdroje.

Buňky našeho těla to ví a vědí přesně, co mají dělat.

Vědí, kudy vede cesta k jejich plnému potenciálu

po kterém touží stejně jako my.

Buňky individuální i kolektivně žádají,

Energie Zdroje jim na to odpovídá.

Pokud tedy jedinec nevěnuje žádnou pozornost tomu,

že má nějakou nemoc nebo neharmonii v těle a na těle,

buňky přesně vědí, jak umožnit přijímání ze Zdroje vše,

co potřebují k tomu, aby vytvořili Dokonalost.

Když tedy neděláte něco, co tomu stojí v cestě,

pak vaše tělo funguje perfektně.

Někdy můžete být inspirováni k tomu,

abyste jedli určitý druh potravin,

protože na nějaké úrovni vaší Bytosti víte,

že to pomůže rychle poskytnout buňkám určitý typ živin,

o které tato konkrétní skupina buněk žádá.

Když si sami diagnostikujete, nebo lékař, nějakou nemoc,

pak máte dvě cesty, kterými můžete kráčet.

Cestu fyzickou, který se zabývá jen vaším tělem

anebo cestu emocionální, kdy si uvědomujete,

Jak se cítíte, když se něčím ohledně těla zabýváte.

Ohledně zdraví jsou lidé od mala učeni pouze jen reagovat nějakou akcí.

A i když víme,

že MYŠLENKA je to, co tvoří,

nemusí být akce odváděním se od souladu se Zdrojem,

pokud je to akce vědomá.

Mezi fyzickým a spirituálním není rozdíl.

Nejsou to oddělené nádoby.

Všechno, co je zde na planetě JE SPIRITUÁLNÍ.

Nic není oddělené.

Ve chvíli, 

kdy vědomý člověk zjistí neharmonii ve svém těle,

velmi často si pomyslí:

„Měl bych být schopen uzdravit své tělo myšlenkou. 

Neměl bych potřebovat léky.“

Avšak paradoxně v tu danou chvíli může být toto uvědomění přesně tím,

co vás odvádí od souladu se Zdrojem.

V tomto postoji, pokud tělo vykazuje akutní, bolavou disharmonii,

je velký rozpor.

Pokud ale začnete myšlenkou:

„Jsem tam, kde jsme a tam, kde jsme je to dobré.“

Najdete tím na souladnou frekvenci se Zdrojem,

který vám může díky tomuto otevření

poslat další inspiraci,

jenž vás dovede k plnému zdraví.

Pokud jste tedy v bodě,

kdy berete určité léky, které vám v tu danou chvíli pomáhají,

nebo jste si naordinovali různé přírodní prostředky,

jenž přináší úlevu,

pak v této cestě dál pokračujte.

Ale…vědomě věnujte pozornost svým emocím.

Můžete mít nějakou nemoc a mít strach,

nebo můžete mít v tu chvíli nemoc a cítit naději. 

V tom je veliký rozdíl.

A jen v jednom případě bude výsledek ten,

že vás bolest a diskomfort brzy opustí.

Nedělejte si tedy obavy s tím,

že právě teď děláte nějakou akci ohledně vašeho zdraví.

Vše je v pořádku.

Neodsuzujte sami sebe kvůli tomu,

že jste se dostali sem,

nebo proto,

že jste, kde jste.

„Kde jsi, je to, kde jsi-a kde jsi,

Je přesně to pravé!“

Pokud máte něco, co se dá označit jako vážné,

a toužíte po plném zdraví

ale nevíte, zda se někdo z této nemoci uzdravil,

nebo chcete být první, kdo se z tohoto stavu plně zotaví,

pak zadejte Zdroji toto:

„Zdroji ve mně, chci, abys mi doručil nějakou dokumentaci.

Chci, abys mi zviditelnil informace,

které podpoří můj pocit naděje.

Projev mi cestu, která vede k mému plnému potenciálu.

Udělej to rychle.“

A pak si pro sebe můžete vytvořit podobné schéma

ladících vět,

jenž vás udrží v souladu se Zdrojem,

Tedy být otevření všemu, co k vám přichází přímo ze Zdroje.

„Jsem plný naděje.

Teď je stejně tak dobrá chvíle, jako jakákoliv jiná.

Těším se na dny, které přicházejí.

Dostávám se každý den do většího souladu se Zdrojem.

Dostávám každý den potvrzení o tom,

že se věci mění.

Je mi doporučeno zůstávat na lécích,

ale to mě vůbec neodradí,

protože můj soulad má mnohem větší moc uzdravení.

Proto si každý den beru tyto požehnané léky,

které mě v tu danou chvíli udržují ve fyzické stabilitě,

zatímco já pokračuji ve svém emocionální cestě. 

Vidím, jak by se věci kolem mě mohly změnit,

protože já mám potenciál být tím zázrakem uzdravení,

kterému nikdo nerozumí – pouze já mu rozumím!

Dal jsem se na emocionální cestu

a úmyslně věnuji velkou pozornost tomu,

jak se cítím.

Dělám více a více věc, které mě těší.

Věnuji pozornost tomu,

z čeho mám dobrý pocit.

Každý den s radostí oceňuji vše,

co se ocenit dá,

protože skrze to ke mně proudí přívaly štěstí.

Dávám si na první místo to,

že se cítím dobře,

bez ohledu na to, kde jsem a s kým jsem,

zaměřuji se jen na ty aspekty reality, 

ze kterých mám velmi dobrý pocit

a které mohu ocenit.

Postupně začínám vidět důkazy o zlepšení mého fyzického těla.

Chci žít a chci, aby se mi dařilo.

A nyní vidím,

jak to mohu udělat.

Nemusím to udělat všechno najednou.

Nemusím to vyřešit všechno najednou.

Teď musím jen vyřešit to,

jak se mohu cítit o něco lépe,

než jsem se obvykle cítil.

Začínám o tom mluvit nahlas.

Věci pro mě začínají pracovat 

a více a více se mi to vše zviditelňuje

na mém těle i v mém světě.“

Když se naplníte nadějí,

začnete to i vyzařovat.

Stanete se plnými naděje,

abyste se nikdy nevrátili k zoufalství.

A to je ten den zlomu.

A to je ten rozdíl.

Text + fotografie: Maia Špačková