Transformace

DOKÁŽU SE OPROSTIT OD POSUZOVÁNÍ, ODSUZOVÁNÍ A KRITIZOVÁNÍ?

Před několika měsíci se zdálo, jako by moje touha přivést cosi do svého života onou Boží silou, která je stvořitelem veškerého bytí, procházela bez povšimnutí. Ne snad že bych byl netrpělivý, protože jsme ve svém srdci srdcí dospěl k poznání, že mému egu nepřísluší rozhodovat o tom, kdy se má objevit to, co si přeju. Dopracoval jsem se k bezvýhradnému přesvědčení, že „nekonečná trpělivost přináší okamžité výsledky,“ jak nám říká Kurz zázraků.

Okamžitým výsledkem je pocit vnitřního klidu, který cítím, když věřím v božské síly, a nekonečná trpělivost je jen jiné pojmenování pro čistou víru.

Snažím se říci, že to, co jsem prožíval, se ani vzdáleně nepodobalo vnitřní pohodě. Po pravdě řečeno, čím víc jsem se soustředil na předmět svého přání – přestože jsem uplatňoval všechno to, o čem jsem psal v předchozích osmi kapitolách této knihy -, tím větší úzkost, smutek, obavy, frustraci a občas dokonce lehkou zlost jsem cítil. Zdálo se, že to zkrátka nefunguje.

Potom jsem jednoho dne už poněkolikáté četl třetí svazek The „I AM“ Discourses – tu útlou knížečku, která mne čekala u cvičitelky jógy, zabalená ve zlatém papíře, a která ovlivnila zrod této knihy. A narazil jsem na text, díky němuž jsem si uvědomil příčinu oné velké disharmonie svých tělesných pocitů, když došlo na plnění jednoho z mých největších přání:

Studen musí neustále pátrat ve svém lidském já a odhalovat návyky či výtvory, jež je třeba vyjmout a zlikvidovat; protože pouze tím, že už víckrát nedovolí existenci zlozvyků spočívajících v posuzování, odsuzování a kritizování, se může osvobodit. Studentova pravá činnost spočívá pouze ve zlepšování vlastního světa, což je nemožné, dokud vidí nedostatky ve světě jiného z Božích dětí. (Saint Germain)

Když jsem si ten odstavec přečetl, bylo mi, jako by mi někdo vychrstl do obličeje kbelík studené vody, aby mě šokem probral z kómatu, které definovalo můj život ve vztahu k naplňování mých přání týkajících se této konkrétní věci(kterou jsem se rozhodl nechat si pro sebe).

Celou tu dobu jsem užíval svou představivost k vytvoření jasného obrázku toho, co chci, žil jsem z tohoto duševního stavu, přisvojoval si pocit, že se přání splnilo, používal jsem svou subjektivní pozornost, abych tuto vizi ve svém vnitřním světě stále držel při životě, a vždy jsem využíval poslední okamžiky bdělosti k tomu, abych si znovu a znovu představoval to, co jsem si přál uskutečnit, těsně předtím, než jsem vstoupil do bezvědomí spánku, kde je moje podvědomá mysl nejvíc doma.

Celou tu dobu jsem souběžně viděl nedostatky jiného z Božích dětí. Láskyplně jsem kritizoval, ne tak láskyplně odsuzoval, a moje soudy často zastínily mé duševní představy a záměry. Musel jsem se naučit, že každé z Božích dětí dělá věci tak, jak umí, a já je musím umět milovat, každého z nich, stejně jako je všechny miluje náš Zdroj bytí. Bez posuzování, bez odsuzování a bez kritizování.

Pokud se mám stát bytostí lásky žijící ze svého nejvyššího já, potom je láska to jediné, co mám ve svém nitru a je tím jediným, co mohu rozdávat. Pokud se osoba, kterou miluji, rozhodne být něčím jiným, než co by uvítalo moje ego, musím k ní vyslat prvky svého nejvyššího já, jež je Bohem, a Bůh je láska, jak neustále opakuji na stránkách této knihy.

Moje kritizování a odsuzování myšlenek, pocitů a chování druhých – bez ohledu na to, jak moc mne moje lidské já přesvědčuje o jejich správnosti a morálnosti – je krokem pryč od Božího naplňování. Právě božské vědomí přitom umožňuje splnění mých přání, pokud jsou v souladu s mým Zdrojem bytí.

Mohl bych uvést dlouhý seznam důvodů, proč bych měl hodnotit a odsuzovat jiné Boží děti a proč mám, u všech všudy, pravdu. Pokud chci ale zlepšovat svůj vlastní svět – a přesně to chci dělat -, potom musím své posuzování druhých nahradit láskou nebo nést následky v podobě nesplnění mých přání.

Strávil jsem léta studiemi učení Patandžálího, který nám před několika tisíci lety připomínal, že pokud zůstaneme neochvějní – což znamená, že nikdy nezakolísáme a vždy se vůči druhým zdržíme škodlivých myšlenek -, všechny živá stvoření přestanou v naší přítomnosti cítit nepřátelství. Teď už vím, že jsme všichni lidští: vy, já my všichni. Všichni občas zakolísáme a sklouzneme ze svého nejvyššího já k posuzování, kritizování a odsuzování, to ale není důvod, abychom si zvolili tomu odpovídající druh interakce.

Mohu vám jen říci, že když mi to konečně došlo a já začal k onomu Božímu dítěti, jež jsem dříve hodnotil a kritizoval, vysílat pouze lásku, dostalo se mi okamžitého výsledku v podobě vnitřní pohody – a moje přání se rozhodně, jednoznačně splnila.

Když cítíte, že vám druzí brání v radosti a štěstí, doporučuji vám, abyste k nim namísto posuzování a kritizování začali vysílat lásku a stále si je na místě lásky uchovávali. 

Všimněte si, že když zůstanete neochvějní, 

když změníte svůj pohled na věci, 

pak se věci, 

na něž se díváte, 

skutečně změní.

Ukázka z knihy: SPLNĚNÁ PŘÁNÍ (Dr. Wayne W. Dyer)

Fotografie: Maia Špačková