JAKÝ BY MĚL BÝT DOKONALÝ RODIČ?

Tato ukázka je z knihy Klíč ke všem vztahům od autorů Esther a Jerry Hicks.

Jerry: Jaký by podle vás měl být dokonalý rodič?

Abraham: To nejlepší, co může rodič pro své dítě udělat, je pochopit, že toto dítě, přestože je zatím maličké a neschopné se samo o sebe postarat, je ve skutečnosti mocný tvůrce, který přišel do tohoto fyzického prostředí s nadšením, vlastními cíli a schopnostmi.

To nejlepší, co může člověk pro dítě udělat, je hledat důkazy jeho skvělých schopností a všímat si na něm jen toho pozitivního.

To nejdůležitější, co může rodič dát dítěti, je vést ho k tomu, aby používalo svůj vlastní navigační systém.

Víme, že důvodem kladení těchto otázek je pomoci rodičům mít co nejlepší vztahy se svými dětmi, a velmi nás těší, že o tom s vámi můžeme hovořit.

Na druhé straně vám však chceme vysvětlit, že když se nějaké dítě rozhodne narodit do této časoprostorové reality, nejde mu o to, aby se narodilo dokonalým rodičům, u nichž bude jako v bavlnce.

Když jste už jednou tady a zažíváte nesoulad, který se tak často projevuje v mezilidských vztazích, běžně obviňujete druhé z toho, jak se cítíte nebo jaký máte život. Jenže vaše nefyzická část velmi dobře ví, že jiní lidé na vás nemusí mít žádný negativní vliv. Ani jeden z vás neměl v úmyslu narodit se do dokonalého prostředí.

Většina rodičů chce pro své děti to nejlepší, jenže vaše názory na to, co je nejlepší, se různí.

Z našeho pohledu, stejně jako z pohledu dětí ještě před tím, než se narodí, je pro dítě úplně nejlepší vidět někoho, kdo se jasně snaží být v souladu se Zdrojem ve svém nitru, a je tak živým příkladem toho, jak se má používat pocitový navigační systém.

Nejvíce nepříjemností jak rodičům, tak i dětem způsobuje nepochopení toho, že dítě má svou vlastní vnitřní moudrost a své vlastní cíle. A rodiče to nechápou ani u svých dětí, ani u sebe.

Ještě jinak řečeno, pokud rodič vidí svět plný nebezpečných, nepříjemných, děsivých věcí a má potřebu chránit se před nimi, není v souladu se svou vlastní moudrostí a silou. A v takovém případě pak učí i své dítě, aby se cítilo také ohroženo a stále si dávalo pozor.

Avšak rodič, který ví, jaký význam má jeho vlastní pocitový navigační systém, rodič, který se snaží být v souladu se svou vlastní širší perspektivou, který chápe, jak působí tvořivý energetický vír, a jehož prvořadým cílem je být v souladu s tím, kdo skutečně je – takový rodič pak vede své dítě k tomu, aby se řídilo samo sebou.

Velmi mnoho lidí obviňuje své rodiče za své neúspěchy nebo nešťastný život, protože je rodiče učili, že se na ně mají spoléhat.

Jenže ani ten nejlepší rodič nemůže dítěti nahradit vedení a podporu, jaké má ono samo ve svém vlastním nitru. Jde tu však ještě i o něco jiného.

Každý z vás prožívá různé rozdíly a detaily, což vede k vystřelování nových a nových vibračních raket růstu. A vy musíte tyto rakety následovat a dovolit si naplno se vyvíjet a růst – protože jinak nebudete šťastní.

Když se do tohoto přirozeného procesu zamíchá rodič a začne vás přesvědčovat, že vaše pocity nejsou důležité, že nesmíte dát na to, jak se cítíte, a že důležité je jen to, abyste se řídili názory a pravidly svých rodičů, pak není divu, že se v nitru začnete bouřit. A tento vnitřní protest neustane, dokud se vědomě nedostanete do souladu s tím, kdo skutečně jste.

Takže to nejlepší, co můžete kdokoliv udělat pro své dítě, je přestat se snažit ovládat jeho chování a myšlení a začít ho podporovat v tom, aby si uvědomovalo svůj vibrační depozitář, svůj tvořivý vír a svůj pocitový navigační systém. A toto může rodič své dítě naučit jen tak, že to plně chápe sám u sebe.

Dítě nebo rodič cítí prázdnotu vyvolanou strachem, hněvem, zklamáním nebo zuřivostí, protože si nedovoluje být ve vibračním spojení s rozšířenou verzí sebe samého, jíž se mezitím stala jeho bytost. Takové negativní pocity jsou znakem domnělé ztráty svobody. A pocit, že nejste svobodní, je vždy a jedině o tom, že si v daném momentu nedovolujete být aktivně a naplno s tím, čím jste se mezitím stali.

Je zajímavé, že přístup většiny rodičů – vnímání světa, hodnocení a posuzování, dělení věcí na dobré a špatné, správné a nesprávné, snaha naučit dítě bojovat s nežádoucím – je pravý opak toho, co měli jak rodiče, tak děti v úmyslu ještě před tím, než přišli do tohoto života. Podle nás by měl být radostný a hodnotný rodičovský přístup takový:

„Chápu, že mé dítě je mocný tvůrce, který přišel do tohoto fyzického prostředí stejně, jako já, tvořit úžasné prožitky. Mé dítě bude mít užitek z poznávání různých kontrastů, aby si tak mohlo vybrat, čemu dává přednost. Vždy, když moje dítě zažije něco, co mu pomůže jasněji si uvědomit, co nechce, současně vysílá vibrační žádost o něco lepšího (opačnou k tomu, co odmítá) a tato žádost zůstane v jeho vibrační realitě, v jeho tvořivém víru. Když bude věnovat pozornost svému pocitovému navigačnímu systému a usilovat o co nejpříjemnější myšlenky, dostane se mé dítě do souladu s tím, čím se mezitím stalo, a naplno si uvědomí, kdo je. A přitom bude pociťovat uspokojení z toho, že je tvůrcem své vlastní skutečnosti. A já jako jeho rodič ho v tom budu plně podporovat.“

Ukázka z knihy: Klíč ke všem vztahům

Autoři: Esther a Jerry Hicks

Fotografiie: Maia Špačková