JÍST, ČI NEJÍST?
Často a opětovně se objevuje v dotazech téma stravy, nebo se ho jen dotýkáte v různých komentářích i na FB.
Podělím se s vámi o svůj vztah k jídlu a jak vnímám různé druhy stravy.
Každý, jako dítě, dostaneme do vínku různou „výbavu“ do svého života.
Ta se skládá jednak z bakteriálního prostředí od maminky, ihned po narození,
dále z toho, co od prvopočátku dostáváte jíst – mateřské mléko či náhražku.
Dále následují zvyky vaší rodiny, co je kolem vás k dispozici, jak často atd.
Domnívám se, že to, co vám chutná je jakási odezva, na to,
co si řekne vaše tělo a co si řeknou vaši bakteriální
a často i parazitární obyvatelé.
Pokud bych to bral podle sebe, od doby, co pamatuji, tedy asi od dvou a půl roku,
neměl jsem rád moc sladké, ovocem mne nikdo moc nepoctil. Banán byl fajn.
Jablko tak jednou ročně.
Rohlík či chléb se šunkou či sýrem, vždycky, maso také.
Sladká jídla, jako žemlovka s jablky, rýžový nákyp
a podobné pochutiny pro mne byli hororem to sníst.
Občas dort, ale výjimečně. V pubertě doplněno o vlašák s rohlíkem. 🙂
Tak jsem to měl až do cca 26 let věku. Teprve, když jsem bydlel rok ve Francii,
tamní vybraná kuchyně mne naučila jíst více pestré jídlo
– předkrmy s avokádem, meloun a další různé, do té doby nepoužívané ingredience.
A po každém jídle sladké.
Nikdy mi však nechyběla snídaně – vlastně od malička jsem jí nepotřeboval
a vždy jsem se jí vyhýbal. Jídlo mi nechybělo a byl jsem velmi drobný či štíhlý.
Až když jsem začal pracovat denně v kanceláři a chodit do restaurace na oběd s kolegy,
nabral jsem až 12 kg nadváhu, co jsem dlouhodobě měl.
Pak jsme se doma, po mém dlouhém odboji, přeorientovali na makrobiotiku
a já jsem zhubnul až o 20 kg z toho maxima.
Působil jsem hubený a nemocný, dokonce se mne někdo zeptal, jestli nemám rakovinu.
Až po čase, když jsme už z tohoto odešli pryč na RAW,
pochopil jsem, že střeva zalepená obilovinami nefungují moc dobře
a nepustí živiny,
i když jsme na talíři měli vždy velikou pestrost a mnoho zeleniny,
patřičně upravené či kvašené apod.
Také musím říci, že jakmile jsem začal jíst tyto „diety“
poznal jsem pocity nutkání tyto principy porušovat
a tak to bylo jako na houpačce – pár dnů i týdnů dodrženo vše a pak bum
– pocit nutného najedení se něčeho, co „mi“ chybělo.
Popisuji to takto podrobně, abyste si dovedli představit,
z jakého výchozího bodu jsem začínal a jak to probíhalo.
A mohli porovnat se sebou a svými pocity.
Jídlo je po mé zkušenosti a všem co jsem kdy načetl
a pak opětovně otestoval na sobě, skutečně určitá forma závislosti
a má velmi mnoho co do činění s psychickým stavem jedince,
s jeho stavem vnitřních obyvatel na parazitární úrovni,
které máme asi nějaké skoro všichni
a se stavem našeho vědomí.
Teď jsem to nahrnul na hromádku, ale jedno po druhém.
Jídlo samo o sobě v hmotné podobě je zdrojem jen malé části energie
– pokud sníte 100% energetické hodnoty,
skutečně mám vyzkoušené, že dostanete jen zlomek,
píše se že asi 13% navýšení vašeho stavu před jídlem.
Zbytek, tedy oněch až 87 % se spotřebuje na to, aby tělo jídlo vůbec zpracovalo.
Tato čísla se zřejmě mění s tím, co je to za jídlo.
Největší ztráta bude u hutné stravy, zpracované, až junk food (zde, obávám se,
to možná dokonce může být opačného znaménka – jen vás to ochudí o energii původní).
Nejmenší ztráta bude u nějaké syrové šťávy s rychlým přírodním cukrem.
Jenže to neznamená, že by se dalo takto jíst stále.
Každý, i zdravý cukr má svá úskalí, pokud je v těle z minulých způsobů jezení
přemnožená Candida a jiné nerovnováhy.
Pouze ovocná strava někomu může dočasně
a někomu možná dlouhodobě fungovat, ale obecně je to spíše problém.
Viz článek Stevena Lina o tom, že každé ovoce se stává vlastně alkoholem
a moc to nefunguje.
Tedy ovoce spíše s mírou, podle chuti.
Kdo má dobré trávení, dá se to vzít jako svačinka, dezert, nebo malý oběd.
Kdo má trávení v nepořádku, doporučoval bych spíše věci nemíchat a čekat,
až se jednoduché věci stráví, tedy max. 3x denně jídlo
a odstup těch alespoň 4-6 hodin.
Vyvážená RAW zelenina, saláty, ořechy, semínka apod.
Nechci zde zakazovat cokoliv, ale za sebe cítím, a když jsem již byl dost dlouho na RAW,
tak jsem to sám zkusil a chvíli se v tom plácal,
že úlety do vařené stravy, masa, sladkostí atd. ,
i když třeba jen v bio kvalitě,
vedou do totálního těžkého zakotvení v zemi.
Těžké břicho, jako kámen v žaludku působící vařená strava,
nebo přejedení se ořechy, raw dortem apod. Uf.
Pokud chceme opravdu mít co nejlepší napojení na Zdroj,
co nejvíce odlehčit tělo a nechat buňkám volnost rozvoje a replikace směrem k mládí,
co nejvíce bez kopírování malformací,
pak je asi nejlepší směřovat k nehmotné energii
a propojení sebe skrze pocity na energetický tok z Vesmíru.
Toto nejde hned a pokud se ptáte, já tam směřuji.
Cítím, že to je ta svoboda, kterou nějak moje Já žádá.
Dnes jím max. 2x denně, RAW.
Spíše menší porce, nebo přes den jedno jídlo je tyčinka RAW datle, ořechy, semínka.
Ovoce jen podle pocitu.
Nevím, jestli to tak bude, ale představuji si,
že při plném vědomí jsem po většinu času bez jídla úplně a občas,
když za nějaký delší čas tělo dostane chuť, dám mu něco velmi vybraného,
ve velmi malé množství.
Jenže čím více je celé tělo i mysl spojeno s duchem,
vědomé si sebe sama, tím více ani žádnou chuť mít nebude.
Dojde totiž k duchovnímu naplnění, k tomu, že zažíváte věci a situace,
které jsou pro vás velmi vzrušující a nadšeně tvoříte v těchto časech to,
co vás těší, a tak se nepotřebujete naplnit jídlem.
Prosím, toto vše zatím vypadá, podle mého zkoumání
a studia všech podobných lidských cest, jako celkem delší cesta.
Nebuďte na sebe přísní až zlí.
Buďte k tělu a vašemu Já jako celku laskaví a trpěliví.
Opakovaně si dejte šanci a pracujte na sobě.
Postupně víc a víc budete vnímat tělo, mysl,
a hlavně vaše napojení na vyšší vedení
a Ono vás to povede.
Bude se to propojovat velmi pravděpodobně s dalšími oblastmi vašeho života
– touze po úspěchu, tělesné aktivitě, rovného držení těla,
tvoření krásných věcí a lehkosti bytí,
včetně mládnutí a dlouhověkosti atd.
Přeji nám všem na těchto cestách mnoho lásky a radosti,
z každého kousku úspěchu.
Text: Gabriel Špaček, fota: Maia Špačková
Mohlo by se vám také líbit
TEKUTÉ ZLATO A VĚDOMÉ POUŽITÍ ENERGIE BOHA
VESMÍRNÝ MANAŽER
8 komentářů
Maia
MAIENKA s GABRIELKEM z úvodní fotografie
by na otázku „Jíst či nejíst ?“ odpověděli:
„Aspoň medík!“ 🙂
Maia
Ohledně jídla a jeho množství
taková malá perlička.
Existuje mnich, v nějakém klášteře v Himalájích
a ten sní jen 1 pomeranč denně.
A když vejde do místnosti,
tak voní po pomerančích.
Také vím, že mniši v různých klášterech
se také stravují různě.
Mnoho z nich jí vařené jídlo,
samozřejmě asi veganské.
Ale i mezi nimi existují malé skupinky mnichů,
kteří jsou trošku dál ve spojení
a ti jedí velmi jemné Raw
nebo téměř vůbec nic.
A ti mniši, jedící běžné vařené jídlo
si o nich špitají…..
Gabriel
https://www.facebook.com/photo/?fbid=467882508232094&set=a.272252784461735
zde je odkaz na FB Dr. Steven Lin
rychlý překlad Google 🙂
Nesnažím se ti říct, abys přestal jíst ovoce. Snažím se o tom dát pravdu, abyste se mohli rozhodovat sami.
Vlastně to přerámujte, řekl bych, že ovocné smoothies nejsou dobrý nápad…
Standardní tvrzení je, že ovoce je plné vlákniny a fytonutrientů.
No ano, bobule mají resveratrol, banány mají draslík, pomeranče vitamín C a další, ale ty nejsou v žádném působivém množství, které nelze získat jinde. Také nepřevažují nad některými nevýhodami konzumace ovoce v moderním světě.
Jsme populace, která je po tři generace zaplavena cukrovkou a metabolickými chorobami. Naše vnitřnosti, metabolismus, chuťové pohárky a mozek se naučily, že cukr je v pořádku.
Všimněte si, jak se lidé dostávají do skutečné obrany ovoce?
Spotřeba fruktózy na hlavu se za poslední století zvýšila 100krát. Epidemiologické studie naznačují, že nadměrná konzumace fruktózy souvisí s nealkoholickým ztučněním jater, obezitou a cukrovkou.
Stejně jako alkohol může být nadměrná konzumace fruktózy toxická pro játra. Metabolická cesta těla k odbourávání fruktózy je z větší části v játrech.
Když se velké množství fruktózy dostane do jater, využívá přebytečnou fruktózu k tvorbě tuku, což je proces zvaný lipogeneze. Nakonec se u lidí, kteří konzumují příliš mnoho fruktózy, může vyvinout nealkoholické ztučnění jater, což je stav, kdy se v jaterních buňkách ukládá příliš mnoho tuku.
Máme dokonce obranné systémy, které zabraňují tomu, aby se fruktóza dostala do jater.
Poté, co člověk zkonzumuje jídlo nebo nápoj obsahující fruktózu, pomáhá střeva chránit játra před poškozením tím, že rozloží cukr dříve, než se dostane do jater.
Vědci vyvolali ztučnění jater u myší vyřazením enzymu, který štěpí fruktózu ve střevech.
Nadbytek fruktózy způsobuje její „přelití“ do jater, kde se naše tělo musí potýkat s jejím odbouráváním a kde způsobuje ztučnění jater.
Všichni máme přelitou fruktózu.
Takže možná myslet na ten kousek ovoce jako na alkoholický nápoj… ok, to by mohlo být trochu daleko…
Pravda je, že nenechávám své děti jíst ovoce.
Nemohu to ospravedlnit. Proč jim zatěžovat játra?
Gabriel
Fotka by se měla jmenovat Jídlo FIRST, protože Ti dva, zvláště Maienka, jsou v bokehu, vzadu. 🙂
Katerina Seydoux
Přikládám zajímavý rozhovor k tomuto tématu, který ke mně před chvílí „náhodou docestoval“ .
Nejíme, nepijeme a ještě žijeme- je to možné?
https://www.youtube.com/watch?v=jsVMduxoLNY
Maia
Kateřino
moc děkuji za skvělý odkaz.
Zahlédla jsem tento pár na FB a tak si to moc ráda celé poslechnu.
Každá taková inspirace je úžasná. 🙂
Jindrich Katky
Oceňuji vaši inspiraci. S tím jídlem je to velmi zajímavé, to stojí za prozkoumání. Díky odkazu na str.dr Steven Line, mi připlulatato zajímavá informace- doktor Steven Lin
23.a mlfSed8pc9na 1n5v 26o6h00:d00 ·
Velkou částí mé práce je přimět vás, abyste ocenili, jak úžasné a vzácné jsou vaše zuby.
Ve skutečnosti se teprve učíme možnosti toho, co může orální medicína skutečně udělat pro naše zdraví.
Například naše zuby, dásně a čelistní kosti jsou živým místem rozmnožování lidských kmenových buněk. To je schopnost sebeobnovy. Znamená to, že vám mohou dorůst zuby?
Ještě ne. Zubní náhrady jsou vynikající pro pomoc při opravě tvrdých struktur ztracených nemocí.
Kromě obnovy můžeme hlouběji přemýšlet o tom, co nám naše zuby říkají
⠀
V roce 2000 byly v zubní dřeni poprvé identifikovány dospělé lidské zubní kmenové buňky. Zuby je obsahují, aby se mohly samy obnovovat.⠀
⠀
Kmenové buňky jsou nezralé buňky, které mají potenciál vyvinout se do mnoha různých buněčných linií prostřednictvím diferenciace. Tyto buňky se mohou neomezeně obnovovat prostřednictvím „sebeobnovy“. Rovnováha tekutiny a konstantní tok.⠀
⠀
Otázkou je, zda se „obnovují“ nebo ne. To závisí na příjmu správných „zdrojů“ z těla.(výňatek)
Maia
Jindřichu
děkuji. 🙂
Moc hezká ukázka.
Zoubky, to je velmi bolavé téma napříč generacemi.
V tomto tématu je mnoho traumat, mnoho zneužití (ze strany zubařů), mnoho bolesti jak fyzické tak i psychické.
Proto je v tomto tématu také jedno z nejhlubších lidských paradigmat.
Proto se zuby tak často neobnovují a nevyrůstají nové, i když v zubních lištách jsou stejné buňky,
jako mají žraloci- což je vědecky povrzeno.
Vědcům jen zůstává záhadou, proč mechanismus obnovy u lidí nefunguje jako u třeba žraloků?
Jak Steven Lin píše – závisí to na příjmu správných zdrojů z těla.
Já bych tuto větu trošku poopravila
troufám si tvrdit,
že to závisí na našem čistém příjmu ze Zdroje.
Jinými slovy,
naše vědomí bylo od malička zahrnuto balastem myšlenek,
jak obnova zubů druhou řadou končí definitivně.
Jak se zuby sami neopravují, že na to má lidstvo zubaře.
A že to u zubaře dost bolí.
A podobné programy…
To způsobí, že drtivá většina lidstva svými udržovanými přesvědčeními
nedovolí tělu použít jeho „zdroje“ ze Zdroje. 🙂
Ještě jinak,
lidské programy neumožní rozjet obnovu a růst nových zubů
i když je všechno předem na místě připravené v zubních lištách.
I když zuby nejsou pevným netvárným materiálem.
I když se v těle dějí milióny obnovujích procesů během dne,
na tomto konkrétním místě to lidstvo nedovolí a nedovolí a nedovolí.
I když,
existují příběhy jedinců,
kteří dokázaly uvolnit cetsu svou myslí natolik,
že jim nějaké třetí zuby skutečně vyrostly.
Nebo, že se jim zacelily velké kazy v zubech.
Před mnoha lety jsem četla krátký příběh dědečka (z česka),
který v ranném mládí přišel o téměř všechny druhé zuby ve 2. světové válce
a nějakým způsobem, asi nevědomostí,
nějak nepochyboval o tom,
že se mu zuby obnoví (byl mladý přeci)
a opravdu mu vyrostla třetí řada všech zubů,
které měl pak všechny až do své smrti.
Jsou různé rodinné příběhy
o kterých se třeba zubaři ani věda nikdy nedozví.
A tak v té rodině to s tou třetí sadou znovu vyrostlých zubů
brali jako normální věc.