CO JE TO „VZKŘÍŠENÍ“?

Tuto otázku dostala Maia na FB a přiznám se, že mne to poslední dobou také napadlo.  Stalo se mi během posledního měsíce, že jsem potřeboval opakovaně pomoci s nějakou těžkou situací a moc jsem si s tím nevěděl rady. Cítil jsem, že běžné řešení na základě materiálního pohledu není to, co hledám. Nechával jsem tedy ty situace tak nějak ležet, či jak se někdy říká, vyhnít. Jenže ony se nevyřešily a spíše jsem cítil, že mě to začínalo tížit. Mám pocit, že vždy, když nás chce vesmír někam posunout, abychom se něco naučili, zavede nás a naše blízké do nějaké velmi nekomfortní situace, kdy nám jde, viděno naším pozemským pohledem, o všechno, či o něco velmi důležitého. 

Několikrát se mi stalo, že jsem se ráno probudil a měl jsem velmi špatný pocit. Nebudu zde popisovat, o co přesně šlo, ale věřte, že to bylo velmi bolestivé až existenční. Opakovaně jsem použil několik afirmací z produkce Saint Germaina a Mistra Ježíše, kteří jsou mi nejbližší. A tak jsem si opakoval zejména tyto dvě věty:

„Já Jsem Vzkříšení a Život.“

„Skrze moc Boha ve mně,

Já umím získat plné mistrovství

a udělám to teď

a Já jasně odmítám

dát moc vnějším podmínkám, osobám, místům, věcem nebo aktivitám;

naučil jsem se vědět,

že zde je jen Bůh

v mém životě, mé mysli, mém těle, mém domově, mém světě a mých záležitostech.“

 

Ráno jsem několik dní vstával a říkal si větu „Já Jsem Vzkříšení a Život“ a poté, co jsem to asi dvacet minut i déle opakoval, tak mi vždy v hlavě proběhlo, „To jako tohle si myslíš, že má cenu?“  Obě situace se postupně vyřešily. Ne sami, ale tím, že jsem se šel postavit čelem tomu, co vzniklo a před tím, jsem ještě sepsal časový segment o tom, co od tohoto jednání očekávám.  Ale kladl jsem si v duchu otázku, co to je to Vzkříšení?

A pak přišla stejná otázka v diskuzi na FB. 

Pokud pominu výraz z mrtvých vstání, pak se tímto slovem popisuje v duchovních textech opětovné propojení duše a těla. 

Vnímám to tak, že tělo, je v obecném stavu dnešního bytí u většiny lidí jaksi odpojeno od duše, od vyššího Já, toho, co Saint Germain nazýval Já Jsem Přítomností.  Ta by se dala definovat jako Já Jsem = Vyšší Já, to, co neumírá a je věčné, moudré a je Bohem, protože je jeho součástí a z něho vydělené – vyslané samotným pro zážitky radosti a nadšení. A toto Já Jsem se nachází v Přítomnosti, protože pouze Přítomnost existuje. 

Jakkoliv se zlobíme na minulost, či jsme z ní nadšení, je to jen vzpomínka. Budoucnost je jen jedna z mnoha očekávaných možností, které mohou nastat. 

Pokud však budu uvažovat, že čas neexistuje a je pouze konstruktem nás lidí, pak Přítomnost je vším – díváme se do jakéhosi prostoru – trubice času a můžeme být a jsme všude v tomto prostoru. Fyzikové to popisují tak, že se díváte z nadhledu a můžete zkoumat každou jednu událost, jak existují vedle sebe, spolu. To je ale pro lidský mozek, tak jak je nyní používán, zřejmě moc složité, proto jsme se pohroužili do času – lineární přímky, po které se posunujeme.

 Zpět k Vzkříšení – je to tedy sjednocení našeho těla zde, v tomto jsoucnu s Vyšší Silou Boha v nás tak, abychom začali vnímat celost tohoto bytí jako to činil Kristus. Pak můžeme ovládat všechny své myšlenky a slova a takto sami definovat své směřování. Tím, že se spojíme se svou Já Jsem Přítomností se de facto stáváme Bohem Stvořitelem a rozhodujeme o své cestě vědomě.

Proto prohlášení „Já Jsem Vzkříšení a Život“ má takovou sílu, protože vlastně říká, že jsme propojeni s Bohem a jsme sami Bohem, a tedy se stáváme všemocnými a z tohoto bodu pak je možné pochopit a nalézt řešení každé situace. Odevzdat svou cestu Bohu a nechat se vést tam, kde z toho máme dobrý pocit. Součástí je víra v Boha, jako odraz naší důvěry v to, že Bůh, jakožto náš Stvořitel a naše součást si nikdy nebude ubližovat a způsobovat bolest. To, co nás bolí, jsou projevy všeho lidského, toho, co není v souladu s Bohem a odpojeným rozumem bojujeme proti Bohu. 

Text: Gabriel Špaček, foto: Maia Špačková