OBYČEJNÝ ČLOVĚK
Toto „kouzelné“ spojení dvou slov je velmi hojně používané.
Mohlo by i kandidovat na mantru tohoto roku.
Je tak moc opakováno, skloňováno v mnoha pádech,
psáno, mluveno, křičeno…
Aniž si to lidé plně uvědomují,
nese velmi silnou energii,
kumulovanou po generace napříč staletími či tisíciletími.
Slýchávala jsem často tato slova již od raného dětství.
„My obyčejní lidé, jsi jen obyčejný člověk, nikdo nemyslí na obyčejné lidi, nám obyčejným lidem to musí stačit…“
Cítila jsem k tomuto spojení velmi silný odpor.
Vnímala jsem, že být „obyčejný“ pro mě znamená, nebýt tím, kým já jsem.
Být v neustálém područí někoho, či něčeho…
Dnes vím, že to byl velmi pravdivý pocit,
aniž bych k tomu měla jakékoliv znalosti.
Toto slovní spojení se používá velmi často při diskuzích o politice, o bohatství, velkém úspěchu, popisování běžného života apod.
Lidé velmi často mantrují „My obyčejní lidé…“,
aniž by si plně uvědomovali energii těchto slov
a co způsobuje v jejich životě ztotožnění se s tímto hlubokým podvědomým programem.
Můžete si zkusit ihned, jak s vámi bude rezonovat tato energie.
Velmi jasně pocítíte vibrační rozdíl mezi slovem „obyčejný člověk“ a slovy jako „krásný, jedinečný, talentovaný, zářivý, speciální, ojedinělý, kouzelný, poetický, nadaný, schopný, mocný, úžasný,…“.
Pokles energie, či vibrace u slova „obyčejný“, je velmi znatelný.
Slova jsou velmi mocná a jsou vozítkem Energie vašeho Já Jsem. Proto je velmi důležité, jaká slova a slovní spojení nejčastěji používáte a jaké se vám s tím spojují emoce, které jsou raketovým pohonem.
Mnoho slov automaticky vaše emoce aktivují. Aniž si to jasně uvědomujete.
A tak se nevědomě programujete den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem…
Čím častěji používáte jistá spojení slov, tím pevněji se stávají vaším přesvědčením.
Čím častěji se ztotožňujete s mantrou „my obyčejní lidé“, „jsem jen obyčejný člověk“, „žiji obyčejný život“, tím více tvoříte specifické okolnosti, které vaše přesvědčení o tom, kdo jste, budou potvrzovat podle vašeho přání.
Vy jste jediným stvořitelem vašeho světa.
Vy jediní jste těmi, kdo otevírají dveře chtěným nebo nechtěným věcem.
A tak se jedinci přidávají do společenství lidí, kteří si společně postěžují, že se na ně, obyčejné lidi nemyslí, že oni, obyčejní lidé to všechno odnesou nejhůře, že se o ně, obyčejné lidi nikdo nezajímá.
Jakýkoliv okamžik, kdy používají, či odsouhlasí pro sebe přesvědčení, že jsou jen „obyčejný člověk“, poskytují své DNA jasné instrukce, která začne vytvářet specifické chemické látky, jež uspokojí jejich poptávku.
Stejně tak budou vyzařovat odpovídající vibraci, kterou odívají tu Sílu Života, která jimi protéká, obléknou ji do ucouraných šatů a v tomto outfitu se jim vlije do jejich světa a bude plnit jejich vyzařované přání takovým způsobem, že okolnostmi vytvoří podmínky, aby se se cítili jako „obyčejný člověk“, kterému je jeho vrozené právo na bohatý a šťastný život odepíráno.
Falešná skromnost, kterou jsou lidé od dětství programováni, je udržuje v okovech „obyčejnosti“ a jedinci si tímto nedovolují otevřít své jedinečné talenty a své zdroje.
Vzhledem k tomu, že Život do vašeho světa protéká skrze vaše fyzické tělo, ono je první na řadě, které reaguje na veškeré vaše emoce, podvědomé opakované programy.
Podle toho se bude chovat a organizovat.
Přesně podle přání svého „pána“.
Jste tím, co si o sobě myslíte.
Jaká přesvědčení si každý den potvrzujete běžnou mluvou, myšlením, sledováním televize, psaním diskuzních příspěvků a jiných textů, čtením článků, díky nimž si cokoliv vsugerujete, nebo se s jistými věcmi v nich ztotožňujete, a pod.
Je veliký rozdíl cítit se jako „obyčejný“, nebo se cítit „jedinečným, schopným, Bohem milovaným“.
A život musí vaše přesvědčení potvrzovat ve vašem světě. Takový je Zákon.
Kdo to skutečně pochopí, přestane používat spojení „obyčejný člověk“ s nejmocnějším prohlášením ve vesmíru „Já Jsem“.
Dokonce toto slovní spojení přestane používat i vůči ostatním lidem, i když chápe jejich „svobodnou volbu“ být obyčejnými lidmi.
Když poznáte svá jedinečná nadání a schopnosti, když zakusíte svou “Božskou podstatu“,
pochopíte,
kdo jste nejenom vy,
ale kdo jsou i ostatní lidé na této planetě
a nebudete již moci nadále ponižovat ani sami sebe,
ani ty ostatní.
Text + foto: Maia Špačková
12 komentářů
Gabriel
Když jsem si nacítil tu energii tohoto slovního spojení a v duchu se přenesl do okamžiku, kdy jsem to slyšel od blízkých lidí velmi často, uvědomil jsem si jednu věc. Toto spojení nese v sobě úděl oběti – obyčejný se ve skutečnosti v dané chvíli dá přeložit jako ten, komu debylo dopřáno to, co těm druhým, úspěšným, krásným, chytrým, atd. V nejhlubší podstatě tohoto spojení je OBĚŤ.
A dalším rozměrem toho spojení strach, nevyčnívat, nedávat najevo, že jsem výjímečný.
Přitom naše těla a jejich vedení nejvyšší silou Vesmíru – jeho stvořitelem, jsou velmi výjimečná.
Přeji nám všem, buďme si vědomi své výjimečnosti a velikosti.
Maia
Dobrý postřeh. Máš pravdu, je to tam. 😉
Radka
Já jsem se vždy, když někdo pronášel slova o tom, že je obyčejný člověk a podobná slovní spojení, cítila velmi nepříjemně. Sama jsem to řekla velmi výjimečně a teď vím, že to vypouštím že svého slovníku. Díky! 🥰
Eva
Vzpomínám,když mi dal někdo z rodiny obnošené věci na sebe,jak mi to bylo nepříjemné a letěli
do popelnice..sklidila jsem kritiku a nevoli,že jsem povrchní,cítila jsem silný odpor a ano jako bych byla podřadný( obyčejný) člověk
Sylvestre
Výborný článok! Krásne si to popísala. Toto slovné spojenie je fakt veľmi silno a masovo zakorenené. Absencia seba lásky hádže človeka do úlohy obete. Krivdy pominú s obnovením seba hodnoty. Veľa ľudí si ale lebedí v sťažovaní si a pritom až hrdinsky o sebe vyhlasujú, my obyčajní ľudia …skromní, neskazení, my sme tí cnostní. Dokonca je u nás aj jedna politická strana, ktorá má vo svojom názve „Obyčajní ľudia“ a pritom sa hrajú na všemohúcich. 🤣🤣🤣
Pitaya Fae
Mojí mamince rodiče vtloukali do hlavy, že jsou obyčejní malí lidé a že si nemá „vyskakovat“. Naštěstí moje maminka byla duchapřítomná a i když toto zacházení na ní nějaký otisk zanechalo, nikdy tuto „identitu“ nepřijala za svou. Nikdy na to nehrála. Když jsem se jí jako asi šestiletá ptala, co to ten obyčejný člověk je, tak mi řekla, že to je člověk, který se popírá a chce za to metály. 😀
Maia
Hezky vyjádřené. 🙂
Azuzi
Mila Maia vdaka za tento článok, všade v mojom okolí som od malička počúvala toto slovné spojenie, a až teraz ako som aj pred tými rokmi narazila na Tvoje články, začala som meniť nejaké zvyklosti, viac sa venujem sebe, a niekedy mi je to aj vyčítané napríklad manželom, ale už si z toho nič nerobím, iba ma to utvrdzuje, že idem správnou cestou :).
Caracal Grim
Ahoj Maio,
tento Tvůj krásný článek mě velice zaujal. Především jde o onu zmínku týkající se falešné skromnosti, ke které jsme veskrze všichni vedeni.
V předešlých letech jsem rovněž často přikládala význam určitým slovům a výrazům, jelikož tato v sobě nesla povětšinou esenci něčeho nechtěného. Posléze jsem se naučila ta slova používat, jelikož jsem tomu nehctěnému přestala přikládat důležitost, a začala jsem je používat jen jako komunikační aspekt při dopomoci v porozumění a konsenzu (a případně ty výrazy i redefinovat natolik, abych v nich už žádnou rezistenci nepociťovala).
Pokusím se teď Tobě i dalším čtenářům nastínit svůj nynější pohled na věc v rámci tohot tématu, ke kterému jsem se také musela dopracovat, a snadné to nebylo.
Slovní spojení „obyčejný člověk“ na mě osobně nepůsobí nijak podřadně, ačkoliv si dokážu představit modelový příklad „obyčejného člověka“, jenž se sebou nic nedělá, je toxický vůči jiným lidem, nepobral příliš rozumu a žije v sebedestruktivním naladění.
Toto spojení „obyčejný člověk“ lze ovšem vnímat i v rámci již zméněné opravdové skromnosti.
Věří kdokoliv z vás ve skutečnou skromnost?
Ne tu hranou, ani tu, v rámci které byste se sami vnitřně omezovali a smýšleli a konali na úkor svého nitra a štěstí. Já mám na mysli skutečnou skromnost, díky které si nepřipadáte nadřazení nebo lepší než jiní lidé, rostliny nebo zvířata.
Stále považuji slova a řeč za extrémně zavádějící a nedostačující.
Každý disponuje lehce odlišným způsobem smýšlení ohledně jednotlivých slov. Díky tomuto faktu tak často vznikají nedorozumění. Stejně tak jako díky faktu, že mnoho lidí má různá slova zafixovaná jakožto určité spouštěče nepříjemných emocí, které mívají původ buď patologický, nebo v jakýchkoliv jiných stresových situacích z minulosti.
Každopádně je nutné znát svoje kvality, a ruku v ruce se zdravou sebekritikou a odpovídajícím sebevědomím podporovat své Já v efektivní cestě životem.
Jestliže se považujeme za bytosti, které neodsuzují druhé lidi, zvířata a jíné existence, z jakého důvodu tedy pociťujeme zrovna v rámci tohoto slovního spojení „obyčejný člověk“ negativní emoce/vibrace?
Na závěr můj pohled:
Všichni jsme jedno a všechno je jedno. Srovnávání a porovnávání, ať už míněné a pociťované v sebehlubším souladu, bezmála totožným s pouhou čirou inspirací, podléhá mnoha faktorům a nemusí vždy působit dobro, byť se o to snažíme sebevíc.
Člověk by měl cítit lásku a respekt ke své existenci nezištně~
Maia
CARACAL GRIM, jak správně píšeš, každý má lehce odlišný způsob vnímání a tak skrze tvou odpověď lze vycítit, že text vnímáš více odlišně, než ho vnímám já. … V mém textu není žádné odsuzování, pokud jsi ho dočetla až do konce.
Co se týče srovnávání, každý, kdo píše nějaký text, který má vyjádřit jeho myšlenku, vždy něco srovnává. I ve tvé odpovědi je srovnávání. Dokonce je v něm obsaženo i odsuzování.
Když pominu fakt, že jsi nepochopila podstatu textu, to skutečné sdělení, které říká :
„Kdo to skutečně pochopí, přestane používat spojení „obyčejný člověk“ s nejmocnějším prohlášením ve vesmíru „Já Jsem“.
Dokonce toto slovní spojení přestane používat i vůči ostatním lidem, i když chápe jejich „svobodnou volbu“ být obyčejnými lidmi.
Když poznáte svá jedinečná nadání a schopnosti, když zakusíte svou “Božskou podstatu“,
pochopíte,
kdo jste nejenom vy,
ale kdo jsou i ostatní lidé na této planetě
a nebudete již moci nadále ponižovat ani sami sebe,
ani ty ostatní.“
———————————————————————————————————-
Já cítím, že až tato slova znovu přečteš, pochopíš i ty, že v žádném případě nejde o to, někoho odsuzovat či někým pohrdat. Tak to v tom textu opravdu vidíš skrze svůj vlastní filtr a i když se pokoušíš „kázat“, kážeš spíše sama k sobě. 😉
SLOVA JSOU VOZÍTKEM ENERGIE a proto skutečně záleží, jaké výrazy vědomě nebo nevědommě používáme.
A slova, která se po staletí a tisíciletí přehrávají jako mantra v nevědomé mluvě lidí, mají schopnost vyvolávat vzpomínky v buňkách (i po mnoho generací zpětně), které slyší, co říkáme a dokonce buňky mluví i mezi sebou (nedávno vědecky potvrzeno). 🙂
A protože Energie JÁ JSEM Přítomnosti prochází do našeho světa skrze naše fyzické tělo, pak slova a jejich vibrace budou mít nejdříve vliv na naše fyzické tělo a kondici.
A tak je velmi důležité, pochopit, jak pro sebe tvořit „dobro“.
K tomu slouží malé přispění skrze můj text.
Nejde o dobro pro druhé lidi.
Nejdříve jde o dobro pro sebe.
Dokud nebude dobro pro sebe stát na prvním místě, pak nebude existovat spravedlivé dobro ani pro druhé lidi. 🙂
Aliza
Milá Maio,
ta má reakce zapůsobila jinak, než jak jsem rozumově zamýšlela. Sama ve svém textu pozoruji to porovnávání, etc. a při verbálním projevu se tomu člověk nemá pořádně jak vyhnout. Jestliže na Tebe můj text zapůsobil jakožto kritika, tak to rozhodně nebylo zamýšleno, spíš jsem jen chtěla dát k dobru svůj pohled na věc. Esenci pohrdání jsem v tom nevnímala vůbec, původně spíše jen nějaký náznak odsouzení.
Přečetla jsem si znovu celý text a s ním i tvou poslední reakci a skutečně to na mě celé působí úplně jinak.
V tom, že jsem původně nepochopila kompletně tvou myšlenku je taky pointa. Ono redefinovat si něco dle svého je jedna věc, ale i tak budou stále existovat lidé, kteří danou frázi budou používat v tom původním slova smyslu a tak to i předávat dál, což rozhodně dobře není.
Že kážu sama sobě (když už jsem s něčím v rozporu), to je fakt. Dle mého je tomu tak pokaždé, když člověk něco kritizuje. I když oceňuje (vnitřně i navenek), vnímá to skrze svůj filtr, jak jsi napsala. Buněčná paměť je neoddiskutovatelná a vliv rozhodně má. Já jsem se o její existenci dozvěděla z knihy Paměťový kód od Dr. Alexandera Loyda. Překrásná četba, která nabízí možnosti řešení podvědomých zažitých strachů z dětství, minulých životů a těch převzatých skrze generace, se kterými nejde racionální silou pohnout. Všem ji vřele doporučuju. 🙂
Na závěr bych ráda zmínila, že nejspíš existují podobná další slovní spojení, které podle mě mají podobnou vibraci. Bratr mi dnes doporučil knihu a dodal, že je chodná i pro „běžné smrtelníky“, jako jsme my… 😀 Okamžitě se mi vybavil tento článek a měla jsem z toho divný pocit. On tím měl na mysli laiky, jelikož jde o psychologickou knihu. Ale i tak to na mě působilo tak nějak prazvláštně~
Barbora Sejrková
Když jsem zkusila nacítit tu energii, úplně jsem se vnitřně otřásla. A hned mi vytanul na mysli opak: Já Jsem dokonalá lidská bytost.
Všechno nám bylo dáno, dostali jsme do vínku nejvyšší dokonalost… Kdysi dávno jsem měla jeden zážitek, kdy jsem dokonalost všeho stvořeného velmi silně pocítila – a to ještě dřív, než jsem byla schopná rozumově to uchopit. 🙂 A nyní, po nějakých 10 letech, plně chápu. Tan pocit se ani nedá popsat, když naleznete odpověď na nejhlubší otázku duše… Jako vždy děkuji, Maio 🌸