SMÍŘENÍ…. MŮŽE BÝT CESTOU K PROBUZENÍ?
Často jsem přemýšlela o tom,
jaká síla mě neustále pohání v mém růstu
a tvoření si stále krásnější reality
naplněné tím, co chci jen já.
Také jsem přemýšlela nad tím,
jaká síla poháněla opravdové Mistry,
kteří dosáhli stavu,
ve kterém jsou pány hmoty
a žijí život podle svého vlastního cítění
a podle vnitřního vedení.
Co je to za sílu,
jež nás pobízí vykřesat ze sebe to nejlepší,
najít ve svých hlubinách ukryté talenty a schopnosti?
Čím bych byla,
kdybych se podle některých učení smířila s tím co bylo,
v jakém stavu myšlení a fyzického zdraví jsem se nacházela?
Kdo bych byla, kdybych po ničem netoužila?

Od mala jsem cítila,
že smířit se s věcmi,
které jsou pro většinu dané a neměnné,
je jako ztratit život úplně
a státi se pokornou, poslušnou bytostí,
která si svůj daný osud zde na Zemi se skloněnou hlavou
a shrbenými zády pěkně, nenápadně odkroutí.
Mnohokrát jsem slýchala tyto věty:
„Počkej, až se budeš muset starat o domácnost,
to už nebudeš moci penízky utrácet za parádu.“
„Počkej, až budeš v mém věku,
to už budeš mít také nějaké nemoci.“
„Počkej po dětech, to už nebudeš chodit k vodě v bikinách.“
„Počkej až budeš chodit do práce, to budeš také unavená.“
„Počkej po čtyřicítce, to už budeš mít také kila navíc
a budeš počítat vrásky.“
A mnoho a mnoho dalších předpovědí do budoucnosti…
Velmi často následovaly věty typu,
že se s tím „holt holčičko budeš muset smířit“.
„S tím už totiž nic nenaděláš, tak to prostě je…“

Ve mě se to vždy po takovém „kázání“ úplně vzedmulo.
Cítila jsem, že se s něčím takovým smířit nehodlám,
a že se mě tyto běžné zkušenosti netýkají.
Tento postoj ve mě hromadil obrovskou sílu,
která mě poháněla a stále pohání kupředu v mém vývoji.
Kdo bych opravdu byla,
kdybych se s těmito lidskými přesvědčeními smířila,
kdybych se smířila se svým výchozím stavem,
který je vždy výsledkem „manipulace a cizí víry “?
To se již nedá přesně definovat,
jsou ale jisté aspekty, které se dají odvodit.
Za prvé,
určitě bych nepřemýšlela o tom,
co jím a jaký vliv to má na mé tělo a ducha.
Nebyl by důvod něco takového řešit,
vždyť nemoci jsou dané a nic na tom nezměníte.
Stejně tak jídlo, „vždyť takto jedí všichni, proč jíst něco jiného“?
To, že má živá, celistvá strava neuvěřitelný vliv na duchovní probuzení,
bych díky stavu smíření nikdy nepoznala.

Za druhé,
zapomněla bych na dětský sen o „fyzické nesmrtelnosti a věčném mládí“.
Ve stavu „smíření“ bych si o něčem tak bláhovém ani netroufla přemýšlet,
ani toto své nastavení říci veřejně.
Za třetí,
nehledala bych způsob,
jak obejít tzv. osud a zajistit si hojnost včetně finančního příjmu,
za který si mohu dovolit koupit věci, které se mi opravdu líbí.
Ve stavu smíření bych žila život ve skromných kulisách,
přesně podle návodu mé babičky.
Za čtvrté,
po vzoru dědičnosti nemocí…“tvá matka to měla, ty to budeš mít také“,
bych si ve stavu smíření nedovolila mít dokonalé zdraví,
které je v tuto chvíli mnohem dokonalejší,
než v mém dětském věku.
A takto bych mohla pokračovat dále…
JÁ ROK 1997

JÁ ČERVENEC 2025

JÁ ROK 1999

JÁ ČERVEN 2025

Zjistila jsem o sobě,
že stavu „smíření“, tak jak ho chápou lidé,
nejsem ze své přirozené podstaty schopna.
Smíření pro mě znamená „stagnaci“
a život pod vedením někoho jiného.
Vypozorovala jsem,
že smíření u mě nemá nic společného s pocitem štěstí.
Pocit štěstí a mé bytí v TEĎ souvisí s uvědoměním,
že jsem „božská bytost“,
která má všechny potřebné nástroje k tvoření si toho, co chci,
v sobě.
A že nic není dané na vždy takové,
jaké se to v tuto chvíli jeví.
Že mám vše potřebné pro změnu jakékoliv situace
a jakéhokoliv stavu.
Z tohoto uvědomění plyne můj stálý pocit štěstí
a schopnost vyvíjet se tady a teď.
Každá drobná změna něčeho,
co je pro většinu dané a smíří se s tím,
posiluje mé sebevědomí a víru,
stejně tak mění má přesvědčení.
Kdybych se s těmito věcmi přirozeně smířila,
nikdy bych tohoto dnešního stavu nedosáhla.
Nezažila bych ty malé zázraky,
které můj život obohatili o novou víru.
Vím, že by nebyly ani tyto stránky,
které přitahují podobné bytosti,
jež někdy ve svém životě cítily,
že jsou věci,
se kterými se nechtějí smířit.

Pokud se duchovní úroveň definuje tím,
jak moc se dokážeme se svým stavem smířit
a jak moc se dokážeme ve svém životě uskromnit,
nedosahuji této „úrovně duchovní vyspělosti“.
Ze své přirozené podstaty,
s jakou jsem na Zemi přišla,
se nemíním smířit se svým výchozím stavem,
ani se nemíním v životě se svými touhami a sny uskromňovat.
Cítím,
že mě „nechtění smířit se“ pohání stále dále v mém vývoji
a nesmírně mě obohacuje prožitky,
které v tomto nastavení získávám.
Každým rokem žasnu jako malé dítě,
jaká nová přesvědčení se mi materializují.
Ve stavu smíření bych nikdy tyto nové dary
neprozkoumala vlastním prožitkem.
Nezkoumala bych další své talenty,
jelikož bych se smířila s tím, co mi bylo tzv. dáno,
neuskutečňovala bych si své sny,
protože ve stavu smíření není ctihodné snít o velkých věcech
jakékoliv podstaty.
Pokud doopravdy miluji sama sebe,
chci pro sebe vždy jen to nejlepší, a to v jakékoliv oblasti,
jejíž součást jsou i hmotné věci,
které se mi doopravdy líbí.

Přijala jsem za svou jednu nádhernou větu,
jež byla ukotvena na Zemi Plejádskou energií.
V okamžiku, kdy jsem četla tato slova,
poskočilo mé srdce radostí a já věděla,
že je to má přirozená podstata.
„Proč mít jedno zrnko písku, když můžu mít celou pláž.“
Víte, jak se pozná člen „Světelné rodiny“,
který má za úkol bořit zdejší paradigmata?
Nepatří nikam.
Je „černou ovcí“ jak pro ten klasicky materiální svět,
tak i pro ten duchovní.
Buďte tedy tím,
co cítíte uvnitř sebe přirozeně, bez ohledu na to,
co se o tom říká a píše jak v tom běžném světě,
tak i v tom duchovním.
To je ten správný kompas,
který vás řídí na vaší cestě
a přibližuje vás k uskutečnění vašich opravdových „záměrů“,
se kterými jste sem na Zemi přišli.
Jistě nebyly o tom,
abyste se smířili s „jedním zrnkem písku“.
Pokud v sobě opravdu cítím „božskou esenci“,
vyjádřením té nejvyšší lásky a úcty k bohu,
kterým jste,
je vaší přirozeností prožít odpovídající život
této nejvyšší vibraci…tedy život hodný „Boha“.
Vaše světlo a váš život neustále odpovídají na to,
jak definujete sami sebe.
A co definujete se „smířením“?

Dodatek:
V textu mluvím o „smíření“,
jenž je běžně lidmi chápáno jako přijmutí svého osudu,
který se nikdo nepokouší měnit,
protože věří, že jsou to věci dané, neměnné.
Jako to, že se někdo narodí chudý, a tak chudý musí zůstat,
že má někdo neharmonii v obličeji
a tak to musí již navždy být – protože geny,
že je někdo nedostatečně talentovaný, a tak to zůstane stále
apod.
V Abrahamově učení se někdy mluví o tom,
najít výchozí bod pro umožnění změny tím,
že najdu nejdříve mír se situací ve které jsem.
Tzv. smíření s tím co je.
Avšak toto tzv. „smíření“
nevychází z místa nevědomosti a neschopnosti.
Naopak vychází z místa uvědomění,
že se nesmiřuji s tím, co je navždy,
ale že je to jen kalibrace vibrace,
ze které se mohu dál postupovat s vibrační shodou s tím, co chci
a rychleji to přinést do zhmotnění.
Tedy to používám jen chvilkově jako nástroj,
se kterým to, co je, rychle měním na to, co chci já.
Takový postoj je ve chvíli,
kdy někdo cítí velké rozladění v situaci a stavu,
ve kterém se nachází,
žádoucí,
ale je to jen součást procesu změny i těch věcí,
které si běžně lidé neodvedou představit,
že změnit jdou.
Text + fotografie: Maia Špačková
—————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-
Každý článek, který vám naše stránky nabízí, je malým dílem, jež si žije vlastním životem.
Doprovází jej vždy autorské fotografie, které vám dotváří náladu.
Záleží nám na tom, abyste se při čtení dobře cítili a měli při tom úžasný zážitek.
Stránky provozujeme na kvalitním serveru a naši technici pečují o to,
abyste mohli kvalitu zažívat z většiny vašich zařízení.
Pokud se vám stránky líbí, můžete přispět na jejich provoz.
Měsíčně je potřeba nejméně 4600,-Kč na zajištění technického provozu stránek.
Vaše finanční příspěvky nám můžete posílat na účet 1029737000/2700, VS 888
Děkujeme.
IBAN
CZ1927000000001029737000
SWIFT: BACX CZ PP



2 komentářů
Hana
Udělala jsi dobře, že jsi se nesmířila. Viz – foto jako důkaz. 🙂 Já tam nevidím u Tebe jenom tu proměnu fyzického těla, ale vidím úplně jinou bytost. Nádhera.
A věty typu – počkej, až… – ty jsem slýchávala velmi často. Podle těchto prognóz bych měla mít dneska o 30 kilo víc, vrásky v obličeji a tak dále. Naopak mám o 30 kilo míň, vrásky nemám žádné. A hlavně, přestaly ty prognózy. Dneska už si ta mně velmi blízká osoba žádné takové řeči nedovolí. A když náhodou zapomene a řekne – počkej, až… tak se hned opraví – já vím, že ty to tak nemáš, no jo. A já řeknu jenom – no proto!!!
Já očekávám místo zrnka písku celou pláž, která je ze zlata.
Děkuji, že jsi se nesmířila, Tobě, Maio… i sobě. Hana.
Maia
HANI
děkuji za krásný komentář. 🙂 🙂 🙂
A mám radost z toho,
co o sobě píšeš.
Takže…víš. 🙂 😉