MAIA TEXTY

NAŠE PŘESVĚDČENÍ Z NÁS DĚLAJÍ TO, KDO JSME

Skrze svá přesvědčení vnímáme realitu a skrze ně i svou realitu dále tvoříme.

Přesvědčení vyvstávají z představ o realitě.

Z těchto představ se časem stanou fakta.

A fakta se používají k tomu, aby vám popsala to, co vidíte.

Tento proces je stručným popisem toho, jak se buduje struktura našeho současného, společného světa.

Masová přesvědčení nám však podávají pouze zastřený pohled na realitu, v níž souhlasíme se vším, co v ní prožíváme.

Vše je postavené na dohodách,

které respektujeme,

v jejichž rámci působíme

a tímto jsme připoutáni pouze

k jedné obecné realitě.

Výklad toho, že existuje realita pouze jedna je však podobný, jako tvrzení, že Země je placatá.

Všichni jsme svou přirozenou podstatou multidimenzionální bytosti, které mají schopnost tvořit různé verze světa.

Základní roli v této tvořivé síle

však hrají „naše přesvědčení“,

podle kterých si realitu vykládáme

a následně tvoříme.

A právě náboženství vznikla za účelem „vykládání reality“ tím správným, požadovaným směrem. Především skrze výklady pradávných textů, v jejichž podstatě je uschována zcela jiná verze toho, co nám církve ve svých učeních předkládají.

Jedno z nejsilnějších obecných přesvědčení, které uzamyká lidstvo do nekonečného prostoru nedorozumění, pramení z židovsko-křesťanského mýtu o Adamovi a Evě, kdy žena ze své zvědavosti rozmlouvá s hadem a dopustila se vážného prohřešku, díky němuž bylo lidstvo vyhnáno z ráje.

Během doby lidé stavěli na této manipulaci své vlastní životy.

Tento mýtus nakonec stvořil verzi reality, ve které se věří, že neposlušnost se trestá, že je lepší poslouchat nařízení, že pouze Bůh je všemocný, že se tělu nedá věřit, že ženám se už vůbec nedá věřit, že lidstvo je bezmocné a draze platí za intuici ženy, že je lidstvo trestáno pádem do hmoty, že se nemají poslouchat hadi  a že ženy jako vůdkyně selhaly.

A máme zde následně celou plejádu různých forem vin a trestů.

Stejně tak i přesvědčení o bezmoci,

která pramení z víry,

že nemáte žádnou kontrolu nad svým vlastním životem.

Nakonec vše ústí v „ubohost“,

která vzniká z touhy,

aby za vás váš osud utvářel někdo jiný.

Víra v to, že jsme špatní, divní, hříšní

vytváří prostor pro princip „oběti“ ať už individuální,

tak kolektivní.

Toto vše utváří váš osobní systém víry, který opět určuje to, co vnímáte. Tímto vysíláte určitou energii, která utváří a formuje fyzický svět.

Je velmi důležité pochopit, že proces vaší tvorby prochází nejdříve skrze sytém vaší víry, protože tím porozumíte podstatě slov: k tomu, abyste mohli změnit svět, musíte nejdříve změnit sami sebe.

Prvním krokem ke změně vaší reality je…

odložit všechna svá přesvědčení…

Jinak neuvidíte svět, který stojí za nimi.

Vaše přesvědčení utváří nejenom vaši vnější realitu, stejně tak na ně reaguje i celé vaše fyzické tělo.

Můžete si v rámci přemýšlení o tomto tématu v následujících dnech sami pro sebe vypsat současná přesvědčení, která vás napadnou o jakékoliv části reality.

Např.:

Musím mít denní příjem bílkovin, abych byl zdravý.

Stárnutí se dá zastavit, ale ne zvrátit.

Obecná realita se musí týkat všech.

Počasí je neovlivnitelné a matka Země nás výkyvy počasí trestá za naše hříchy.

Nikdo nemůže být šťastný, pokud je někdo nešťastný.

Osud nelze změnit.

Je špatné chtít peníze.

Tu nemoc jsem zdědil, nic s tím nemohu udělat.

Pro zahřátí organismu potřebuji teplé jídlo.

Budou si mě více vážit, když budu vždy laskavý a štědrý.

Chemtrails mi ovlivňuje zdraví.

Musím ještě studovat, než budu moci dělat tohle a tohle.

Nikdy nevím, co mě může v životě potkat.

Abychom zachránili planetu, musíme onemocnět nemocí „bídou“.

Bohatství světa je omezené a přístupné jen pár jedincům.

Každý musí zemřít.

Vaše přesvědčení si zapište a pohlížejte na ně jako na vaše „pravdy“.

Pak se na ně za nějakou dobu …za týden, měsíc…podívejte a prociťujte, jak se při jejich čtení cítíte a zodpovězte si na to, zda se ve vašem životě nějak zrcadlí, jak vám slouží, která přesvědčení vás činí více šťastnými, jaká byste rádi změnily, zda vám ukazují něco o vás, třeba jakým směrem používáte svou životní energii, apod.

Když se narodíme, mnohá přesvědčení zdědíme.

Poté nás ovlivňují přesvědčení rodiny, okolí, náboženství a kultura.

To určitým způsobem utváří obraz o nás samých

a pomocí těchto přesvědčení

následně formujeme svou realitu.

Bohužel nás tato přesvědčení uzavírají před mnoha nesčíslnými možnostmi, které nejsme schopni vidět díky klapkám na očích, které představují zděděnou a společností utvořenou vírou.

To pak vymezí pouze určitý prostor, ve kterém působíme.

Přesvědčení jsou vlastně jen taková dohoda o realitě

a jsou pouhou myšlenkou.

Myšlenky produkují své specifické vibrace

a ty vám přitahují do života zážitky,

jež vibrují na stejné úrovni.

A tak váš život stojí pouze na dohodách, které jsou pouhými myšlenkami a vy jste ti, co je zhmotňují do reality.

To vše odráží váš vnější a vnitřní svět.

Podívejte se proto kolem sebe, co zažíváte, prociťte to, protože pocity vám otevřou jasné vidění toho, jak vlastně fungujete a tvoříte.

Abyste transformovali pocit „oběti“,

je zapotřebí přijmout vše,

co jste si do svého života stvořili.

Když si vyberete „lásku“,

znamená to,

že se ponoříte do hlubin svého života

a vezmete zodpovědnost za veškeré své jednání.

Jen vy jste zodpovědní za svou životní energii

a nikdo vás před tím nezachrání.

Chcete-li se stát vědomí, musíte vědět, jaké pocity se skrývají pod kterými myšlenkami, jež utváří vaši realitu.

Jasnost myšlenek, stejně jako slov a činů, je nejdůležitější pro to, abyste byli schopni utvořit život takový, jaký chcete.

A přesvědčeními váš výběr myšlenek, slov a činů začíná.

Je čas, podívat se, jaká přesvědčení utváří váš život.

Text + fota: Maia Špačková

7 komentářů

  • Maia

    A zrodilo se „nové globální zelené náboženství“.
    Ty staré jsou již vyčpělé
    a lidstvo se musí udržovat v pocitu viny a musí se stále
    za něco trestat.
    Zelené náboženství rozehrálo strunu i v alternativním světě
    a mnozí jsou ji vyznávajícími členy
    a přijímají pocit viny
    a přijímají trest jako nový způsob života.

    A vzniká nová dohoda o realitě,
    ve které je nutno šetřit,
    ve které nejsou zdroje,
    ve které je nutno přestat snít o nadbytku,
    ve které se musí dotyční uskromnit
    a přijmout trest za rostoucí blahobyt.

  • Maia

    Ohledně přesvědčení,
    jež nás provází na každém kroku,
    a skrze něž tvoříme svou realitu,
    je jedním z nejlepších řešení to,
    že neustále naplňujete svou mysl
    smysluplnými prohlášeními.
    Nejlépe s těmi,
    jež obsahují JÁ JSEM,
    které uvádí rychle do pohybu
    to,
    co chcete,
    to, čím se chcete stát,
    to, jaké schopnosti necháte v sobě rozvinout do nekonečného potenciálu.

    Když to neuděláte,
    prohání se vám myslí
    neustále nějaká přesvědčení o tomto,
    a o tomto,
    o tom, jak se bude doba vyvíjet,
    o tom, jak to zasáhne vaši peněženku,
    o tom, jaká na to máte řešení
    a pod.
    Ta přesvědčení jsou opět společné dohody o tom,
    co je možné a co je nemožné.

  • Evelyn

    Maio, když se ve společnosti lidí rozběhne debata s tématy válka, hladomor, smrt apod., postačí, když se budu v tu chvíli sama v sobě soustředit na provolávání Já Jsem s tím, že o čem se v okolí mluví, se MĚ netýká, nebo je vhodné i nahlas něco říct a pokud ano, tak jaká slova volit?

    • Maia

      EVELYN
      přesně jak píšeš.
      V duchu jasně tělu a mysli řekni své rozhodnutí
      a přesměruj pozornost ve společnosti v duchu na nějaké příjemné prohlášení.
      Nahlas bych řekla svůj postoj jen ve chvíli,
      kdyby mě někdo v hovoru zahrnul do množiny těch, co trpí
      a jsou oběti.

      Pak totiž dochází k nevědomému programování
      a realita těch druhých se nepozorovaně nasouvá do té naší.

      Pak bych rozhodně řekla vhodným a stručným způsobem
      svou Pravdu.
      Třeba:
      „Já jsem pánem mého světa
      a ovládám svou vlastní energii.
      Tyto věci do mého světa nepatří!“
      😉
      Když to uděláš,
      pro sebe okažitě tímto postojem nastavuješ Sílu
      a zavíráš dveře nezvaným hostům (zhoubných myšlenek).

      A kdyby někdo naléhel, že přeci se to dotkne nás všech, že máme tyto věci společné.
      Pak bych odvětila,
      že již i věda potvrdila, že neexistuje nic jako společná realita.
      To jsou dnes již tvrdá data.
      😉
      Věda potvrdila, že skutečně každý žijeme ve své vlastní energetické bublině,
      ve svém vlastním světě.
      Pak záleží, kolik do něj pustíme shodných záležitostí,
      které mají druzí.

      Většinou, když si je člověk vědom své Jasnosti a Pravdy,
      rozhovor na podobná témata utichne.
      V lepším případě někdo třeba poznamená,
      že vlastně když dělá věci, která mu přináší radost,
      jakoby okolní svět neexistoval
      a problémy se dozví jen z televize a internetu. 🙂

Přidat komentář