DRAMA NENÍ TŘEBA STÁLE OPAKOVAT

A tak se zde cyklicky opakuje děj, 

kdy jsou civilizace vystaveny před zkoušku náhlého, 

šokujícího a překvapivého konce.

Poslední z nich byla éra Atlantidy.

A my budeme postaveni před stejnou lekci, 

jen nutně nemusíme vytvořit stejný výsledek.

Drama není třeba stále opakovat, 

i když se zde vyskytuje stále tentýž vzor : 

rozděl-a-separuj, strach-místo-lásky.

A jedním z našich největších úkolů je „důvěřovat“.

Důvěřovat tomu, 

že jsme vyprojektováni jako semínko,

které se pod vlivem slunečních paprsků 

a všech působících živlů probudí a ví, 

co má dělat, 

aby vyprodukovalo další plody.

Proto sem na Zemi, v různých periodách, 

přicházeli plně vědomí lidé, 

nesoucí poselství toho, kým se každý z nás může stát.

Pouze nám zrcadlili to, 

co jako semínka v sobě ukrýváme.

Jedním z takových avatarů byl i Ježíš 

a mnoho dalších, plně vědomých bytostí 

– Ježíš totiž nebyl v této výseči času sám 

– je to jedna z dalších manipulací a ukrývání informací.

Po celou historii lidstva existuje jev, 

kdy ti, kteří v sobě nesli mnoho Světla, 

byli postaveni před katarzi temnoty.

Avšak každý věk má vždy své odpadlíky, 

ty, kdo v tichosti vědí, 

jak splynout s davem a brát život jako hru, 

ty, kdo chápou, že v každém okamžiku života existuje volba: 

podřadná cesta, střední cesta nebo dálnice.

Vaši volbu určuje kvalita lásky nebo strachu, 

jež vkládáte do každého okamžiku  

a to předvídá, po které cestě budete putovat.

Text + foto: Maia Špačková