Joe Dispenza: PENÍZE BUDOU PROUDIT JAKO BLÁZNIVÉ (6. díl)

Můžeme o tom mluvit a říkat druhým o své budoucnosti, nebo si to spíše máme ponechat jako promluvy k sobě samotným?

Já ty věci nevypouštím. Nikdy je nedávám na vědomí ven, protože když na něčem pracuji, držím si to. Když vím, že se to stane, řeknu, „Hele lidi, tomu neuvěříte.“ …

Poslyšte, když se měníte, tak když o tom přestanete mluvit, tak tehdy se měníte, to je, když víte, že se měníte, protože jste na tom hracím poli. Je tolik lidí, co k nám přichází pracovat a říkají: „Vždycky jsem si myslel, že tohle je možné, všechny tyhle informace se zdají takové … viděl jsem lidi, jak se uzdravili, lidi, co si stvořili bohatství. Chápal jsem to. Jen jsem nevěřil tomu, že to bude fungovat mě.“  

To je velká chvíle. Teď si vezměte, že v té hře Já Jsem na tom hracím poli, vy jste mimo tribuny, to je jako když máme lidi na pódiu. Někdo tento víkend na pódiu v Denveru právě říkal: „Můj Bože, já opravdu věřím, že to bude fungovat, 

já jsem jen nevěřil, že se mohu uzdravit. Nevěřil jsem tomu. Opravdu ne.“  

Byla to lékařka. Je to o uzdravení? Ne! Je to o překonávání víry každý den. Musela udělat rozhodnutí s tak uzavřeným záměrem, že amplituda tohoto rozhodnutí zapříčinila, že její tělo reagovalo na naši mysl. A to je ten moment. Přepsala víru. Pokud to tak necítíte, tak neočekávejte, že se ve vašem životě cokoliv objeví. Musíte vyjít z klidového stavu, musíte udělat ten výběr. 

Co všichni ti lidé, co chodí na vaše kurzy?  V životě je jedna z největších výzev ta neustálá konzistentní touha to dělat. Po pravdě je těžké jít na to jednou a zkusit to. 

V tom to je. Řekněme, že jste v experimentu, a to přesvědčení je právě před vašima očima. Garantuji vám, že toto nepohodlí, mít to před očima, ve tváři, vás vytáhne ráno z postele a budete tomu čelit, jak to tam je. Existují vrozené schopnosti, které jako lidské bytosti máme, a které dělají tuto práci, ty nejsou něco jako „Sakra, zase musím dnes tvořit.“ To není jejich hra. 

Ta magie je tak dobrá, že lidé ukazují, že tu magii nechtějí ukončit a odejít. 

Nedělají to jako něco, co musí, aby se zalíbili bohu, dělali správné věci atd. Nic z toho! Oni se na to těší, že budou dělat ten experiment v jejich životě, protože on tvoří v jejich životě ty krásné příležitosti. A je spousta lidí při naší práci, kteří započali nové podnikání a kteří se zařeknou a nikdy nebudou obětmi v těch podmínkách. Nechtějí dovolit, aby je tyto okolnosti definovaly. To, co je definuje, je vize budoucnosti. A tato vize drží lidi na živu a ta emoce byla energií, která je přivedla právě k tomuhle. 

Pokud se vám líbí tohle interview a já vím, že ano, budete milovat to, s čím právě teď přicházíme. 

 

V letech, kolem r.1940, byl na Yale University vědec, který začal studovat elektromagnetické pole kolem živých organismů. V té době to tam nikdo nedělal. On chtěl porozumět neviditelnému poli kolem živých organismů. Začal studovat vejce. Všechny druhy vajec. A přišel na to, že po celou dobu a bylo jedno jak to měřil, byl vždy pozitivní pól na hlavě a záporný dole v nohách. Když máte na jedné straně plus a na druhé minus, tak to vytváří vnější elektromagnetické pole, které nazýváme magnetické. To je magnet. 

Co se děje s těmi lidmi je, že každá myšlenka má frekvenci a produkuje chemikálii. 

Když udržujete myšlení až obsesivně na nedostatku – peněz, času, energie… tyto myšlenky tvoří chemikálie, jdou do těla. Myšlenky tvoří frekvenci a ty ve formě chemikálií ukládají emočně tyto myšlenky přesně ve druhém centru  – čakře. Cítíte se vinný, nešťastný, v tu chvíli generujete více myšlenek, co se jí podobají, a to utváří více chemikálií. A vy pokračujete v tom, že berete energii z mozku a ukládáte ji do těla. Když reagujete na lidi ve vašem životě a cítíte vztek, frustraci atd., tak to dopravuje zprávy, ať jsou jakékoliv. Toto elektromagnetické pole užívá tento zdroj a vy z toho vytvoříte chemické látky a pole se zmenšuje. 

Teď tím, jak žijeme v módu přežívání, tak tělo již není magnetem.

Má velmi malou energii v mozku.

Po pravdě, 5% energie je v mozku a 95 % se ukládá v těle. Tělo je ovlivňováno emočně. V těle máme velmi mnoho energie, ale jen velmi málo v mozku.

V naší práci chceme, aby energie byla v mozku. 

Co to způsobí, když přesuneme energii zpět, nahoru do mozku?

Co to způsobí, když přesuneme energii do mozku a do srdce?

Veliké věci, protože jakmile to uděláme, tak to jde nahoru.

A tak děláme ty různé meditace a techniky, abychom směřovali energii přímo nahoru do temene hlavy. 

Když se energie uvolní a začne se hýbat, sympatický nervový systém se zapojí a místo, aby šla energie ven, jako když vás honí predátor, nebo jako když máte orgasmus, tak stejná energie jde nahoru do mozku a mozek se zapíná a jde do těch „nejvyšších frekvencí“, nazývaných gama vlny. A osoba je vzrušená, ale vzrušení není strach či orgasmus. Je to orgasmus v mozku, v mysli. To je přesně ta energie, která je vypuštěna do mozku a můžete to popsat jedině jako extázi, či blaho. Tedy energie viny, která byla ukládaná z myšlenek a cítění stále stejným směrem se uvolní a putuje nahoru, do mozku, kam se vrací a když dosáhne mozku, tak se stane, že tam dostanete více energie a začne produkovat to vnější pole. Tak začínáte tvořit pole kolem vašeho těla. 

Jakmile se energie pohybuje, začnete se v tu chvíli cítit hodně požehnaný. 

Takže můžeme převádět vinu a hanbu a nejistotu do požehnání? 

Můj Bože, to děláme stále. A co je na tom zábavné je, že ten příval energie, který se pohybuje do mozku, mění jeho filozofii a jak tvoříte toto pole, máte energii se uzdravit a tělo se opět stává magnetem. 
Jak energie stoupá páteřním kanálem, začne to procházet skrze páteřní nervy a do těla jde spousta dynamiky.

Energie, která byla jednou uložena v jednom z energetických center těla – čaker, je uvolněna pro uzdravení, pro vytváření budoucnosti. Doplňuje vaše pole a tělo se stává více magnetem, místo kusem inertního kovu bez napětí. 

Osoba, která reaguje na kohokoliv, nebo na okolnosti ve svém životě, čím jsou silnější emoce, které cítí k politikům, k dopravě, k přítelkyni… tím více tomu dává pozornosti, ale kam dáváte pozornost, tam směřujete svou energii! 

Je to těžké tvořit z místa, kde dáváme pozornost na negativní energii? 

Vy netvoříte! Vůbec! To, co děláte, je to, že svazujete svou vitální životní sílu.

Dáváte svou moc pryč, té osobě či okolnosti, zatímco byste ji mohli použít pro vytvoření nového života.

A tak když osoba sedí v meditaci, miluji to dělat, máme kurz, kam beru lidi dále než by normálně šli. Vím, že půjdou. „Jsi hotový s meditací? Ne! Nejsi!“  

Bereme vás do bodu, kde cítíte ten pocit ve tváři a nemůžete si zavolat, odejít pryč, protože tisíce lidí se nezvednou a neodejdou pryč. Jste součástí komunity. Sedíte v ohni. A máte dvě možnosti – necháte mozek běžet v tom programu, v tom vzorci a vzrušení bude řídit váš mozek dál, ven za hranice, nebo budete praktikovat formuli a jak snížíte hlasitost této emoce a dáte pozornost té osobě či problému a hádejte co? Tam (v pokračování meditace) se vám vrátí energie zpět, k vám, vezmete si jí zpět a budujete vaše pole tímto způsobem. Když se to stane, energie začne stoupat vzhůru do srdce a jak se smísí, tak to jde do mozku. 

Začneme vidět lidi, jak se jim otvírá srdce a vše, co myslí, že chtěli, když se vrátí z kurzu, tak to už nechtějí. Protože se cítí, jako že to už mají. Cítí to jako, že mají pocit před tím, než to zažijí. Cítí se tak celiství, že to už nechtějí a už nečekají na budoucnost. 

Hledáte to jen, když cítíte nedostatek, když je vaše tělo emočně podmiňováno budoucností. Proč byste to hledali, když se cítíte, jako by se to už stalo. Tady se to začíná stávat divným, že. Protože věci k vám začínají přicházet a vy jste bez potřeby je mít a když to k vám přijde, řeknete, vezmi si to, já už to nechci. Myslel jsem, že jsem chtěl vědět, že to mohu vytvořit. 

Lidé vytváří spoustu věcí a první co lidé udělají je, že řeknou „Koupím ti jachtu, koupím ti auto, mami dám ti tento dům.“

Proč to dělají? 

Protože je to tak vzrušující. 

Když cítí jak je to zábavné a myslí „Mohu to udělat zase!“

Zatímco osoba v nedostatku nemá chuť dávat, bohatá osoba má touhu dávat, protože ví, jak tvořit. Teď se mění hra a už to není o sobě a uděláte to, protože víte, že to můžete utvořit. 

Udržením tohoto stavu, když jste v lásce, to nehledáte. Když jste v lásce, není co řešit. Jste magnet. Jste tím. A naše láska, víte co, jak události přichází do vašeho života, nebudete chtít být jenom odrazem vztahu s někým, s kým jste chtěl být intimní.

Chtěli byste mít milující vztah, který vylepší ten pocit a když takový není, řeknete „Víš co? Nevím. Nevím, jestli je to pro mne to dobré“. Věřte tomu, protože jste pracovali velmi tvrdě na tom, abyste to v sobě živili a nechali to vyrůst. Abyste tomu znovu důvěřovali, otevřeli se, to zabere spoustu práce.

Ale viděli jsme pracovat lidi při naší práci, byl jsem s nimi a nikdy bych ty kluky neopustil. Velmi velké maccho chlapy. Nevěřil byste, jakou odvahu potřebujete to nechat odejít a otevřít srdce a když se začnou otevírat, míním, když vidíme lidi se uzdravit z rakoviny střev a z anginy, jen tak, bum a je to pryč, všechno to, co bylo shromážděné tady dole. Jak se jednou otevřou a pohne se to, tělo se v ten moment transformuje. 

Systém informuje sám sebe, informace jsou v těle znovu obnovovány. Když se dostanete do bodu, kdy, když jste v nedostatku a oddělenosti, čas vás zlobí, protože chcete, aby se to stalo rychleji a trvá to věčnost, protože jste v oddělenosti. 

Když jste v lásce a jste napojení, nechcete aby to skončilo.  Měl jsem včera doma na večeři čtyři akademiky, uvařil jsem jídlo a polovina z nich přinesla skvělé víno. Proč? Chci, aby byli v tuto chvíli tak pohlceni, že nezapomenou. Vytvořili jsme nové vzpomínky. Byla to úžasná zkušenost a život je o zakoušení takových zkušeností v lásce. Jako, že nejsem vinen tím, co jsem jedl, když jsem udělal super jídlo, tak jej snězme, protože vina je horší než cokoliv, co si myslíte, že je pro vás špatné. 

Když cítíte tu povznášející emoci, a jste uzamčený v lásce a pak vidíte život očima lásky a to je soucit, jako kdybyste se díval na svého největšího protivníka, osobu, která vás hodila pod autobus a vy překonáte sebe sama a uděláte tu práci podíváte se něj a uvidíte kousek sebe sama, kterým jste býval a už jím nejste a nemáte společné nic, jen porozumění a soucit.  

Jako „soucítím s tím člověkem, je zraněný, bojuje jako jsem to dělal já, ale už to nedělám.“ 

Když jste takový, že vidíte, jak se mu nedaří a byl jste na tom stejně, ale berete ho jako dítě, které strádá.

Jak často naleznete sám sebe v reakčním módu, když vás někdo hodí pod autobus, ať už je to někdo, kdo vám nadává v autě, jak často se vracíte do tohoto místa. My nejsme uzpůsobení na slušné reakce?

Reaguji každý den, bože, reaguji každý den, ale zásadní otázkou je, jak dlouho reagujete? 

Jak dlouho vám trvá uvědomit si, že zkrácení periody emoční reakce je svého druhu inteligence, která nás samotné drží mimo minulost.

Oprávněně nebo ne, jediná osoba, kterou to ovlivní jste vy a pak se musíte zeptat sama sebe, je to sebeláska?

Nemůžete kontrolovat svou emoční reakci? 

Pak jste feťák. Jste na tripu a jste předávkovaný.

Ale když jste předávkovaný, dostáváte se za své racionální myšlení, protože položíte otázku „ Proč to děláš“ a odpovědí je „ Ale …. „  

A tímto, co děláte, tvoříte více chemikálií.

Proč jste to udělali je, abyste cítili více, jako že si to odůvodníte – „Nebude to dlouhé, já se omlouvám,“ mnohokrát denně. 

Jste v reakci jako, že „děláš si srandu? Co? Kdo? Co udělali? A pak jste jako, že nepřijímáte v tomto stavu rozhodnutí. 

Dejte si chvilku, jděte, párkrát se nadechněte, vyjděte ven z toho stavu, vzpomeňte si na svou budoucnost, kam chcete směřovat. To je mnohem důležitější než přítomný okamžik. Jen musíte uzpůsobit své tělo podmínkám této budoucnosti. A někdy je to obří práce. Musím vám říci a můžete se zeptat mého týmu, jsem tam 15,20,30 minut. Někdy mi to trvá hodinu. Ale dostat se zpět k tomu za každou cenu. 

Když nepřekonám ten pocit, jsem v minulosti, a to je karma, protože tato emoce řídí mé chování a myšlenky a jsem předvídatelný, má budoucnost začne vypadat jako má minulost.

Když jsem oduševněle na cestě, pak na čem nejvíc záleží?

Abychom byli schopní se naučit dovednosti samoregulace. 

Na našich setkáních vidím lidi, co mohou učinit mozek a srdce koherentními, znají ten vzorec. Dívám se na jejich scany a vidím super mozek. Jsou schopní udržet koherenci 45 min. Super!

Teď je dejme na pól, do silného větru a dejme tomu člověku monitor a pozorujme, co udělá tam. 

Bude tam schopen té samoregulace?  

Protože, když může tam, to není o tom, že chci vyvolat adrenalin, právě naopak. 

Chci přenastavit jeho mozek a tělo zpět, jít proti tisícům let, které programovaly strach. A naučit vaše tělo v tu chvíli, jak se regulovat a ručím za to, že když půjdete ještě o kousek dál, než co jste udělali dříve a zůstanete vědomí, místo toho abyste zahodili program a proběhli tím a zkoušeli se skrze to dostat.

Začnete dýchat, začnete se vracet do srdce a začnete se dostávat do středu. 

Pracovat proti těmto chemikáliím. 

Garantuji vám, že když takto vykročíte do svého života, když v tu chvíli spatříte něco, čeho se chytnete, chytnete sebe.

Ušetříte si spoustu energie a času. 

Protože jste schopen to změnit tady, ne o 4 hodiny později, kdy už je to pryč.

A neříkáte si, tohle jsem nikdy neměl udělat, tohle jsem nikdy neměl říkat. 

To je, co dělají tyhle emoce, protože ony nás činí velmi primitivními. 

Dr. Joe Dispenza, překlad: Gabriel Špaček, fotografie: Maia Špačková